Všudypřítomný Ephram

recenze

Občas mám náladu se bát. Když na mě tato nálada přijde, sáhnu po nějakém hororu. Nedávno jsem narazila na knihu, která vyšla pouze v elektronické podobě, tak jsem neváhala a knihu jsem si pořídila do svého tabletu. Jmenuje se Duch Korban Manoru a napsal jí spisovatel americké národnosti Scott Nicholson. O této knize jsem se dozvěděla díky projektu knihkupectví Martinus s názvem Publico. V tomto projektu se jedná o to, že nakladatelství vydává knihy autorů, které buď to nakladatelství odmítlo a nebo se prostě a jednoduše chtějí o vydání své knihy postarat sami. Všechny knihy v tomto projektu jsou vydávány v elektronické podobě.

Scott Nicholson. Já jsem o tomto spisovatelovi dozvěděla popvé právě v článku o projektu Publico. Pro mě zcela nový autor, ale po prozkoumání jeho internetových stránek jsem se dozvěděla, že autor v knižní branži rozhodně nepatří mezi nováčky. Nicholson se ve své tvorbě specializuje právě na horory a thrillery (odehrávající se většinou v Apalačském pohoří), ale napsal i několik povídek. Se svou knihou The Red Church se dostal mezi finalisty Bram Stoker Award.

Ephram Korban - člověk, který byl spirituálně nadaný a který byl přímo posedlý veškerým uměním. Umění pro něj znamenalo život. A právě život, to nejcennější, si vzal. Říká se, že duch toho, kdo ukončí dobrovolně a předčasně svůj život, nenalezne nikdy klid… Je tomu tak i v tomto příběhu?

Dostáváme se na Korban Manor, který leží v Apalačském pohoří. Zámek, který je zcela odříznutý od lidské civilizace a do kterého jsou zváni všichni, kteří rozumí umění. Hudebníci, spisovatelé, sochaři, malíři, fotografové, zkrátka a dobře každý, kdo umí ocenit skutečnou krásu. Protože právě krásu uměl ocenit i Ephram Korban, jemuž Korban Manor kdysi patřil.

Ale co to? Mezi další várkou nových hostů se nachází i Anna Gallowayová, která umění nerozumí ani za mák. Anna se živí jako parapsycholožka a na Korban Manor se vypravila díky svým snům, ve kterých vídá samu sebe na tomto zvláštním a tajemném místě. Anna svůj pobyt zde bere jako takové poslední rozloučení se s životem. Ačkoliv je mladá a měla by mít celý život před sebou, její tělo pomalu ale jistě ničí rakovina.

Z dalších hostů stojí za zmínku i Mason Jackson, který se živí jako neúspěšný sochař a který ještě čeká na svou příležitost ukázat nejen své matce, ale i celému světu, že sochařinu bere vážně a že v něm něco doopravdy je. Pevně věří, že na Korban Manoru bude mít příležitost vytvořit své životní dílo a všem vytřít zrak. No ale otázkou je - podaří se mu to?

Kromě těchto dvou, řekla bych, pro nás nejdůležitějších a nejzajímavějších postav, se kterými se v příběhu setkáváme nejčastěji, mě okouzlilo služebnictvo zámku. Všechen personál jakoby nic neřešil a zdál se netknutý světem. Hned mě napadlo, že tady je něco v nepořádku…

Pokládala bych za normální, aby v zámku byl nějaký portrét původního majitele, v tomto případě Ephrama Korbana, ale to opravdu musí být úplne v každičké místnosti zámku nějaký jeho portrét, socha či jakákoliv zmínka o něm? Navíc každý z umělců na Korban Manoru doslova srší tvůrčí energií. To už mi začalo v hlavě pořádně šrotovat a nutila jsem se do logického myšlení. Navíc se v příběhu blíží Modrý říjnový Měsíc, který má vše změnit…Během pokračování příběhu do sebe začaly šrouby zapadat a já jsem se postupně dozvídala nové a nové informace. Některé z nich mi místy přišly až moc přehnané, ale zase proč ne?

Ačkoliv se jedná o příběh, jehož chytlavý a zajímavě napsaný úvod mě navnadil, místy jsem se musela nutit k tomu abych četla další kapitolu. Ale na druhou stranu jsem se zase od nějakých kapitol nemohla odtrhnout. Záleželo na tom, o kom se v dané kapitole vyprávělo. Nejvíce mě bavily kapitoly s Annou a nejméně pak kapitoly o tom, co se děje všude kolem. Povětšinou jsou kapitoly vyprávěny ve třetí osobě.

Navíc se v hlavním příběhu odehrává ještě několik vedlejších, ne tak důležitých, ale rozhodně zajímavých. Akorát na jednu otázku jsem nedostala odpověď. Kniha je označována za horor, takže jsem se těšila na naježené chloupky na rukách, mrazení v zádech, které jsem měla třeba při čtení Kingova Osvícení, ale nic takového se nekonalo. Nevím, kde se stala ta chyba, protože prostředí příběhu je popsáno s dávkou jisté ponurosti a obav, ale mě zde pořád něco chybělo. Má nezodpovězená otázka se týká toho, do jakého žánru vlastně patří tato kniha? Duchů zde nalezneme dostatek, ale chyběla mi ta správná hororová atmosféra. Možná je to pouze má chyba, protože když čtu z tabletu, tak ne vždy se umím naladit na tu správnou vlnu. Ale pokud po knize sáhnete, stejně jako já, s natěšením na strach, tak neočekávejte, že se budete bát vlastního stínu.

Právě z toho důvodu jsem knihu ohodnotila tak, jak jsem jí ohodnotila. I přesto, že jsem s Duchem Korban Manoru místy bojovala, chtěla bych si v budoucnu od tohoto spisovatele přečíst ještě nějakou další knihu, abych zjistila, zda-li mě pan Nicholson chytne.

Překlad: Jana Wilhelm

Komentáře (0)