Všichni vidí, že je jiná. Proto jí není souzeno být členkou Klanu

recenze

Po Ajlině návratu je všechno v Klanu vzhůru nohama. Nejvíc jí ale trápí Izina vážná nemoc, která jí neustále víc a víc pohlcuje. Iza nemoci podlehne. Poslední, co Ajle řekne je, aby nezůstávala v Klanu, až Brun předá Broudovi náčelnické břemeno. Ať se vydá hledat své lidi, že žijí daleko na severu. V tu dobu už má Ajla dítě. Broud byl vážně od začátku zápornou postavou a Ajlu z celého srdce nenáviděl. Nemýlila jsem se, hrál hodně důležitou roli. Díky tomu, že ji z nenávisti několikrát znásilnil, přivedla Ajla na svět "znetvořeného" chlapce. Nebyl znetvořený, nicméně, měl v sobě část Ajlina druhu a část Broudova. Díky němu byla vlastně Ajla nešťastná, díky němu zemřel její milovaný Kreb, mocný mogur, duchovní klanu. Koncem prvního dílu je Ayla prokleta a nucena opustit klan, i své novorozené dítě, které tehdejší náčelník a Kreb pojmenovali Durk. Durk je nucen zůstat u ohniště její nově sezdané sestry Uby. Ajla ztrácí smysl života, ale nechce zemřít a udělat tak Broudovi radost. Začně proto hledat druhé lidi a budovat si přechodná tábořiště. Je to její nejtěžší zkouška, kterou zatím musela podstoupit. Zač jí její totem, jeskynní lev, tak trestá? Proč je odkázána na tak dlouhou dobu naprosté samotě? Nalezne vůbec někdy Druhé lidi, když neví kde se zdržují a ani kam má jít? Je to velmi smutná pasáž. Nicméně, kniha mě opět vtáhla do děje a nemohla jsem přestat číst.

Komentáře (0)