Všichni jsme spojeni

recenze

Mlhy Serengeti (2018) / Kikina182
Všichni jsme spojeni
Když v obchodním domě ve východní Africe vybuchne bomba, zničí to mnoho životů. Jak životů obětí, tak životů jejich blízkých. Jack přijde o svou dceru a Rodel o svou sestru. Tyhle dva lidé jsou velmi odlišní a žijí od sebe tisíce kilometrů daleko. Nebýt této tragédie v životě by se nepotkali. Ovšem teď se Rodel vydává do Afriky, aby dokončila záležitosti své sestry, ale nezvládne to sama. Bude potřebovat pomoc. Pomoc Jacka, který se po smrti své dcery uzavřel do sebe a místo žití začal jen přežívat. Možná, že Rodel je právě to, co Jack potřebuje.

Od Leylah Attar jsem četla už její knihu Papírová labuť a naprosto jsem si ji zamilovala. Když jsem se dozvěděla, že od autorky vychází další kniha, nedočkavě jsem odškrtávala dny v kalendáři do jejího vydání. Už z anotace jsem sice věděla, že Mlhy Serengeti bude úplně něco jiného než Papírová labuť, ale nepochybovala jsem o tom, že autorka do knihy dala všechno.

Příběh je vyprávěn v ich formě, a to většinou z pohledu Rodel, ale menší část knihy vypravuje i samotný Jack. A přesto, že mám většinou ráda, když si příběh mohu užívat z pohledů obou hlavních hrdinů, tak v tomto případě by mi vůbec nevadilo, kdyby se role vypravěčky zhostila pouze Rodel. Naopak by mi to přišlo takové ucelenější. Ale zase to není nic, co by mi přímo vadilo.

Rozhodně mi to nepůsobilo žádný problém při čtení. Když jsem Mlhy Serengeti začala jednou číst, už jsem nedokázala přestat. Hltala jsem jednu stránku za druhou a nemohla jsem se dočkat toho, co bude dál. Leylah Attary má neskutečně pohlcující styl psaní, který mě dokáže přenést kamkoli. Dokonce i do východní Afriky.

Mlhy Serengeti je oproti Papírové labuti opravdu hodně odlišná kniha, což je jen a jen dobře. Nikdo nepotřebuje příběhy přes kopírák. Je však jedna věc, ve které se Papírové labuti podobá. Je to totiž naprosto nádherná, originální a neskutečně promyšlená kniha, kterou jsem si stejně jako autorčinu předchozí knihu naprosto zamilovala.

Tenhle příběh je opravdu úžasný a užívala jsem si každou vteřinu, kdy jsem ho četla. I když v tomto případě musím bohužel konstatovat, že je tu i jedna maličkost, která se mi nelíbila a tou je konec knihy. Tedy konec knihy je perfektní, ale vzhledem ke zbytku příběhu je až moc rychlý. Kdyby se autorka rozepsala stejně jako ve zbytku knihy a přidala několik desítek stran navíc, vůbec by to knize neuškodilo. Naopak by díky tomu byla ještě mnohem lepší.

Ovšem i přes ten na můj vkus dost uspěchaný konec si nemůžu knihu vynachválit. Je to opravdu nádherný příběh, který každého čtenáře jednoduše musí vzít za srdce. Navíc se odehrává v dost neobvyklém prostředí, má neobehranou zápletku a opravdu sympatické hrdiny.

Mlhy Serengeti sice není perfektní kniha, ale rozhodně k tomu nemá daleko. Právě proto vám knihu mohu jen a jen doporučit, věřím, že si ji zamilujete stejně jako já. Leylah Attary je totiž naprosto úžasná spisovatelka a jak Papírová labuť, tak Mlhy Serengeti jsou opravdu úžasné knihy a já se k obou mám v plánu ještě mnohokrát vrátit a už teď jsem zvědavá, co autorka vymyslí příště.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Moba.

Komentáře (0)

kniha Mlhy Serengeti recenze