Všechno je tu náhlé

recenze

Až budu mít v ruce kuřecí, vždycky si na tuhle knihu vzpomenu. Nějak podobně vypadá tučňáčí maso. Nechutné, rybinou zapáchající… a oni této stravě dávali vznešená jména: Jemné plátky kuřecího bez omáčky, Vývar z kostry se zbytky masa. Museli přežít. Jídlo se mi emočně otisklo do paměti asi nejvíc, sugestivě popsané, stejně jako podnebí, počasí a okolí. Všechno. Stejně jako pocity. Tohle je prostě kniha, která zůstane v paměti napořád.

Sami a náhle - to mrazí do morku kostí!
Sami proti přírodě, sami proti sobě. Tento podtitul je přesným vyjádřením dvou dějových a psychologických linií, které budete neustále vnímat. Louisa a Ludovic jsou vystaveni drsné přírodě, nadcházející zimě a vědomí, že nejspíš nikdo nepřijede dřív než na jaře, kdy se na ostrov vrací vědci na základnu pro výzkum tučňáků a místních zvířat. A sami proti sobě, protože vzájemným vztahem tohle zahýbe právě tak, jak by se tak stalo, kdyby se tento příběh doopravdy udál. Spletité, živé, snad chvílemi až emočně vyčerpávající čtení.
Právě ta věčná náhlost, která se prolíná celým příběhem. Vlastně všechno je tu náhlé. Náhlé zvraty, náhlé události a to i v případě, že jsou očekávatelné. Kruté, nekompromisní. Drsná příroda, která nemá slitování a život získá ten, kdo zvítězí nad jiným životem a nebojí se zacházet se smrtí.
Náhlost je potom i hlavní ingrediencí druhé části knihy, která se potom už odehrává v civilizaci. Rozpory jsou najednou tak viditelné, tak náročné a Louisa se stává TAK POCHOPITELNOU, že v tuhle chvíli jsem se v roli čtenářky snad úplně odosobnila a plně ponořila do knihy.

Náhle sami je jednou z těch, která osloví naplno. Rádi se k ní po letech vrátíte už jen pro silný příběh napsaný strhujícím stylem a možná i pro ty všechny dějové linie a psychologické studie - protože s každým rokem a zralostí, je budete vnímat jinak - jsem si jistá!
Renata

Komentáře (0)