Vraždy s poezií

recenze

Slunce nad půllitrem (2018) / Ivuska.09
Vraždy s poezií
Slunce nad půllitrem od Jana Míky je pro mě velmi příjemným překvapením. Jsem ráda, že jsem narazila na další knihu českého autora, která stojí za přečtení.

Hlavní hrdina Ivo Gram momentálně pracuje v pneuservisu. Ovšem má svůj malý sen: rád by se stal básníkem. Zatím nemá moc štěstí a redaktoři většinu jeho básniček odmítají. A právě v jeden takový osudný den, kdy utápí svůj žal z dalšího odmítnutí, se nevědomky připlete k vraždě. Následně se i on stane obětí. Štěstěna je však tentokrát na jeho straně, útok přežije a zůstane tak jediným korunním svědkem. Nejprve si nemůže vzpomenout, co se vlastně stalo. Postupem času se jeho mysl projasní. A právě tento jeho vlastní kriminální zážitek v něm probudí skryté spisovatelské vlohy: začne psát detektivní povídky. Z marného básníka se tak stává excelentní prozaik.

Ale pozor! Ani jako básník se Ivo rozhodně nehodlá vzdát. Svou situaci vyřeší nejjednodušším způsobem. Začne své básničky vkládat do detektivek.

Stvořím úplně nový žánr. Poetickou detektivku. Budu vraždit s poezií.

Ačkoli nepatřím k těm čtenářům, kteří holdují povídkám, tato kniha mě opravdu bavila. Hlavním důvodem je asi to, že stojí na pomezí povídek a románu. Autor ji sice rozdělil do šesti povídek, ale ty na sebe pěkně navazují a člověk má pocit, že prostě jen nahlíží do jednotlivých kapitol života hlavního hrdiny. S postavou Iva Grama se totiž setkáte v každé z nich.

O tom, že tohle není typická povídková kniha, svědčí i fakt, že alespoň podle mého názoru si všechny příběhy drží stejně dobrou úroveň. Nejvíc jsem se sice pobavila nad Šlamastykou s motýlem, ale to rozhodně neznamená, že ostatní jsou horší. Nejsou.

Autor a jeho hrdina toho mají mnoho společného. Baví mě ta obrovská fantazie a kreativita, kterou oba využívají u řešení kriminálních případů. A líbí se mi styl, kterým autor píše. Je lehký, příjemný, opravdu velmi dobře se čte. Zároveň v něm najdete tu správnou dávku humoru, který se místy mísí se sarkasmem. Ačkoli je kniha psána hovorově, Jan Míka nesklouzává k vulgarismům. Vše působí naprosto přirozeně. A v neposlední řadě nechybí ani řada překvapení: občas vás autor prostřednictvím hlavních hrdinů pěkně zatahá za nos.

Slunce nad půllitrem je pro mě originálním dílem, které v sobě promíchává několik žánrů. A i když by si někdo mohl myslet, že výsledek bude přeplácaný, je tomu přesně naopak. Jde o velmi dobře napsané dílo, které vás přinutí nepřemýšlet a s úsměvem si užít příhody básníka, který se až příliš často setkává se smrtí.

Komentáře (0)

kniha Slunce nad půllitrem recenze