Vraždy podle Baudelairea

recenze Věř mi (2018)

Vraždy podle Baudelairea
Claire žije život podle scénářů, které si sama vytváří. Herectví je pro ní druhá identita a možná ta jediná skutečná…

Pětadvacetiletá Claire Wrightová neměla pěkné dětství. Únik z bezútěšných podmínek v pěstounských rodinách vyřešila odchodem z Británie do New Yorku, kde navštěvuje vysněné kurzy herectví. Život ve velkoměstě je finančně náročný. Problém je, že nemá zelenou kartu, proto se nemůže ucházet o legální práci. Přijímá nabídku právnické kanceláře, která se zaměřuje na rozvody. Klientky právnické firmy potřebuji důkaz o nevěře svých manželů. Claire je ideální adeptka, aby chlípné manžele svedla a získala kompromitující materiál. Práce je pro ní jako dělaná. Nikdo jí neodolá.

První muž, u které se jí to nepovedlo, je charismatický Patrick. Ovšem jeho manželka nemá z neúspěchu radost. Ověření věrnosti manžela nebylo jejím cílem. Chtěla pomocí Claire zkompromitovat manžela, aby proti němu měla něco v ruce. Má z něho strach.

S Claire navštěvujeme kurzy herectví a prožíváme osobní život. Z banálních situací se Claire snaží vstřebat prožitky, které systematicky ukládá do svého podvědomí, aby je mohla přesvědčivě aplikovat ve svých budoucích hereckých rolích. Připomíná to až posedlost.

Herecký talent brzy zužitkuje naostro při spolupráci s policií. Sehraje důležitou roli při usvědčení domnělého vraha. Claire si však brzy uvědomí, že nemůže hrát podle policejního scénáře. A nebezpečnou hru rozehrává podle svého.

Kniha se dobře čte díky krátkým kapitolám. Claire si některé situace představuje jako divadelní hru a tak i čtenář má možnost číst některé části ve formě scénáře. V románu mají důležitou roli Baudelairovy Květy zla. Přečtete si celé části jeho básní, jejichž temnota, posedlost a krutost přímo souvisí s tím, kam bude příběh směřovat.

Osobnost Claire je složitá. Někdy je těžké poznat, kde končí hraní a jaká vlastně Claire skutečně je. Netuší to ani policie, která ji v jedné chvíli obviní z vraždy a po přehodnocení jí nabízí spolupráci. Má dělat volavku a pomoci usvědčit domnělého vraha.

Osobnostní vývoj jednotlivých aktérů příběhu přivádí čtenáře na scestí. Je velmi tenká hranice mezi lží a pravdou. Je těžké zorientovat se, co je skutečnost a co je přetvářka. Je těžké slibovat důvěru někomu, kdo je možná vrah. Vrahem ale může být kterýkoliv z nich.

Knihu řadím mezi nenáročné psychologické romány. Nezahlcuje velkým počtem postav, příběh se odehrává v jedné dějové i časové lince. Vytknout bych mohla některé menší logické trhliny, ale pominu-li je, jako oddechové čtení mě to bavilo.

autor: a.k · 05. února v 19:00 · přečteno 108x

Komentáře (0)

kniha Věř mi recenze