Vraždy na Kilcarronu

recenze

Tajemství skotské krve (2018) / Kikina182
Vraždy na Kilcarronu
Poté co kapitán Ian Deveron-Gordon utrpěl na bojišti porážku, při které přišel o svého bratra, odchází z armády. Jeho novým posláním je sepsání dějin rodu Carronů. Vydává se tedy do Skotska na hrad Kilcarron. To ovšem není skutečný důvod, proč se Ian na hrad vydává. V posledních letech tam totiž došlo k několika podivným úmrtím, které stále pokračují. A Ian začíná mít tušení, že všechny životy má někdo na svědomí. Jednak kvůli zmanipulovaným důkazům, ale i podezřelému chování obyvatel.

V posledních letech jsem si oblíbila knihy odehrávající se ve Skotsku. I když jsem v této zemi nikdy nebyla, přirostla mi k srdci. Když jsem zahlédla knihu s názvem Tajemství skotské krve, musela jsem zjistit víc. A jelikož anotace zněla více než slibně, nebyl nejmenší důvod k tomu, abych si knihu nepřečetla.

Kniha je psána z pohledu třetí osoby, což se, vzhledem k tomu, že se v příběhu objeví i události od jejichž dění je Ian na míle daleko, hodí. Ale jinak mám ke stylu psaní bohužel jen výhrady.

Nejsem fanouškem dlouhých popisů, ale v Tajemství skotské krve je jich velký nedostatek. Sice je v knize sem tam poznamenáno, kde se postavy nachází a hodně obecně, jak to na daném místě vypadá, ale dle mého názoru dost nedostatečně. Podle autorových velmi stručných popisů jsem si vůbec nedokázala představit dějiště příběhu, a to rozhodně není dobré.

Z dialogů nemám úplně negativní pocit, ale spíš takový smíšený. Přijde mi, že půlka z nich je takové bezvýznamné tlachání, které není nijak zajímavé a příběh vůbec nikam neposune. V druhé polovině případů jsou sice rozhovory často klíčové, ale dost strohé. Postava chce vědět tohle, okamžitě se to dozví a zase odchází.

Dějová stránka knihy je ovšem lepší. Příběh je zajímavý s originálním námětem. Bohužel to vážně kazí již zmíněný styl psaní. Kvůli tomu neměla zápletka moc šancí, aby se rozvinula. Pár set stran navíc, rozepsat, domyslet a mohl by z toho být opravdu skvělý příběh. Ale takhle je bohužel dost chabý, což je vzhledem k poutavému námětu vážně škoda.

Nijak extra si kniha nevede ani co se týká postav. Jejich charakteristika je bídná a některé vedlejší postavy ani nejsou pořádně rozebrány. Chybí jim osobnost, alespoň nějaký náznak reality. Postavy na mě totiž působí dojmem, že tam všichni jsou jen proto, aby v knize nevystupoval pouze Ian.

Když to shrnu, tak nejvíc jsem si užila skotský epilog. V něm autor odděluje fakta od fikce. Vypráví legendy a také něco málo z historie. Celá tahle část je poutavá a poučná a já si ji na rozdíl od zbytku knihy opravdu užila. A neuškodilo ani to, že je doplněná obrázky a fotkami.

Na Tajemství skotské krve jsem se opravdu těšila, ale to, co se mi dostalo rozhodně nenaplnilo má očekávání. Kniha je pro mě velkým zklamáním, což mě neskutečně mrzí. A to především proto, že v knize vidím velký potenciál. Náčrt příběhu je totiž vážně skvělý, ale bohužel pro čtenáře ho autor nedokázal plně využít a místo skvělé detektivky vznikla podprůměrná. Jediné, co se mi na knize opravdu líbilo tak, jak to autor napsal je tedy skotský epilog a už to naznačuje, že je na knize něco špatně.

Lidé si knihu vychvalují, ale já vážně nechápu proč. Tajemství skotské krve za ten čas strávení čtením podle mě prostě nestojí, a tak se k ní už rozhodně nevrátím a dost pochybuji o tom, že se vrátím třeba i jen k autorovi. Ale kdo ví. Možná, že právě vám sedne a přidáte se k většině, která knihu vychvaluje.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Grada.

Komentáře (0)

kniha Tajemství skotské krve recenze