Vraždy a víno

recenze

Smrt pod vinicemi (2018) / Kikina182
Vraždy a víno
Štinkava, moravské městečko jako vystřižené z nějakého průvodce či dokumentárního filmu. Najdete zde vše, čím Morava oplývá. Výborné víno, které pochází z rozlehlých vinic, ovocné sady, jež produkují ovoce, jehož chuť je stokrát výraznější než z toho omšelého ze supermarketu, a především rázné lidi.

Všechno vypadá opravdu dokonale. Štinkava je místo, kde lze prožít opravdu skvělý a poklidní život. I když možná ne. Rozhodně ne poté, co se ve městě začne objevovat jedna mrtvola za druhou. A stejně jako těl, ani podezřelých není zrovna málo. Ale na to, kdo je skutečným viníkem musí poručík Drápková teprve přijít. A rozhodně to nebude mít jednoduché.

Nebyla jsem si úplně jistá, jestli si do Smrti pod vinicemi pustit. Tak trochu mě odrazovalo, že knihu napsala česká autorka. Mám totiž zlozvyk být k českým autorům trochu skeptická, dost často mě zklamou. Ale nakonec zvědavost vítězila. Anotace byla totiž tak tajemná, že jsem se jednoduše musela dozvědět příběh, který kniha vypráví. Občas je prostě potřeba, i přes špatné zkušenosti zariskovat.

Ještě, než se pustím do rozebírání příběhu a stylu psaní, musím zmínit jednu věc, která mi opravdu dost pomohla s orientací v knize. Na úplném začátku je totiž mapa Štinkavi. Není nijak graficky dokonalá, jedná se opravdu o hodně základní zobrazení celé Štinkavi pomocí jednoduchých tahů. Ale účel rozhodně splnila. Díky ní jsem se v knize dobře zorientovala a dokázala si tak lépe představit prostředí ve kterém se všechno odehrávalo.

Valná část detektivek, které jsem četla, je psána v er formě. Jinak tomu není ani u Smrti pod vinicemi. Samozřejmě, že by příliš nevadila ani ich forma, ale u příběhu, který se skládá z mnoha menších příběhu různorodých osob je tohle podle mě ta nejlepší volba.

Když jsem začala číst úvod, myslela jsem si, že se do knihy snad ani nezačtu. Autorka totiž nezapomněla do dialogů vložit moravské nářečí. Na jednu stranu je to vážně dobře, protože kniha tak působí realističtěji, ale jelikož na něj nejsem vůbec zvyklá, četla se mi ze začátku vážně obtížně. S tím, jak postupoval příběh jsem si sice docela zvykla, ale i tak jsem si pořád přišla trochu nejistá. Ovšem jinak se kniha čte dobře.

Příběh také nebyl vůbec špatný. Navzdory očekávání ho autorka pořádně promyslela a vyšetřování případu probíralo úměrně rychle. Nic neurychlila ani naopak nezpomalila tak, že bych se modlila, aby už byl konečně konec.

Pravdou však je, že se mi občas několik věcí nezdálo. Přišlo mi, že kdyby byl příběh skutečný, tak by to působilo naprosto nereálně. Naštěstí to byly spíše výjimky a tak jsem si příběh opravdu skvěle užila.

Říct, že jsem si ohledně Smrti pod vinicemi byla nejistá je slabé slovo. U každé české a slovenské knihy se rozmýšlím třikrát pečlivěji než u zahraniční literatury. U této knihy jsem snad váhala ještě víc. A možná to bylo částečně i díky nejistotě, ale nakonec kniha předčila má očekávání. Kniha se sice asi nebude řadit mezi mé nejoblíbenější, ale to nemění nic na tom, že se jedná o kvalitně zpracovaní příběh s hlavou a patou, který jsem si užila.

Pokud mátě rádi české detektivky, tak vám tuhle můžu jen a jen doporučit. Daniela Mičanová je opravdu skvělá spisovatelka, vlastně docela nadprůměrná. Myslím, že v porovnání s jinými českými detektivkami je tahle opravdu jednou z nejlepších ze všech, které jsem četla. I když uznávám, že jich nebyla zrovna hromada.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Moba.

Komentáře (0)

kniha Smrt pod vinicemi recenze