Vrať se, ať tě můžu zabít

recenze

Zmizelá (2013) / Bolkonská (999 views)
Vrať se, ať tě můžu zabít
V televizi běží reklama na osvěžovač vzduchu. Nějaká žena jej rozprašuje a její rodina bude šťastná. Následuje reklama na velmi tenké slipové vložky, aby žena mohla nosit šaty a tančit a seznámit se s mužem, kvůli kterému bude později rozprašovat osvěžovač.Uklízej a krvácej. Krvácej a uklízej.
Pokud jde o současný thriller, Flynnová podle mě momentálně nemá konkurenci. Dokonalá znalost všech detailů souvisejících s tématem, promyšlené dávkování napětí, téměř bezchybná psychologická kresba – tady by jí pár autorů ještě mohlo dýchat na krk. Ona však má nadto ještě skvělý styl. Flynnová umí psát. Až tak dobře, že mi chvílemi bylo líto, že tím plýtvá na thriller.
Nicméně chápu, že právě v tomto žánru se nejspíš může plně realizovat. Způsob provedení zločinu, ale především přiblížení pachatelových pohnutek je pro ni příležitostí rozehrát okouzlující psychologickou hru, a ona se opravdu neztratí ani na tak velkém prostoru, jako je těch pět set stránek.
Ve své zmizelé – v postavě Amy – si vysloveně libuje. Amy je jediná dcera velmi bohatých rodičů, kteří si získali americká srdce svou výchovnou a poučnou sérií knížek pro děti a dospívající, příznačně nazvanou Úžasná Amy. Tento stárnoucí manželský pár, povoláním oba psychologové, prožívá své dny v dokonalé bezstarostnosti, stmelen překvapivě mocným poutem lásky, jejich svět je krásný a světlý, a nejspíš je nikdy nenapadlo, že se mohlo jejich dítě cítit pod tlakem, trávíce dětství ve stínu svého dokonalého, nedostižného literárního protějšku. Amy taky chtěla být úžasná. Jenže byla jen člověk.
Pak se v jejím životě zjevil Nick a ona se doopravdy zamilovala. Na spoustě věcí najednou nezáleželo. Byla samostatná, osvobodila se od rodičů, začala žít po svém. S mužem, který byl do ní blázen. Samozřejmě, po pěti letech manželství už člověk nejspíš necítí to samé nadšení jako před svatební nocí. Ale přece...
O její minulosti, o tom, jak probíhalo její seznámení s Nickem, ale i o pozdějších letech společného soužití se dovídáme z Amyna deníku, což je jedna z mála věcí, které po ní zbyly a které by snad mohly vrhnout nějaké světlo na vyšetřování. Policie dělá, co může, sbírá důkazy a utvrzuje sebe i veřejnost v tom, že vrahem je manžel, nicméně v podstatě jí chybí to nejdůležitější – tělo. Amy jako kdyby se do země propadla.
Tolik první polovina knihy. O té druhé se nedá nic moc napsat, nechci vás totiž připravit o vskutku fenomenální překvapení. Pokud se k tomuto kritickému bodu v příběhu dostanete, tak jako já, ve dvě v noci, prakticky to pro vás znamená, že před čtvrtou nepůjdete spát, protože vám to prostě nedá. První polovina plyne téměř bezstarostně, analyzuje se zde to pětileté manželství, a to krásným stylem, jenž upomene na to lepší z americké tradice, zejména na mužské hrdiny z Updikeových povídek. Jste ukolébáni. Pak vám Flynnová v polovině ukáže vztyčený prostředník a vy se z toho málem sesypete.
O tom to je.
Jestli všechno logicky sedí, to je jiná věc. Já jsem si vypsala dvě věci, o kterých mám mírné pochybnosti. V každém případě to nelze označit za slabinu tohoto díla. Naopak – zoufalé pátrání po tom, jestli jí ta šílená zápletka skutečně tak dokonale vychází, bude jednou z těch věcí, co vás budou držet v zajetí příběhu.
Ocituji v podstatě okrajovou věc, jen proto, že mě pobavila. Důvtipem, ironií a humorem je jinak kniha prolezlá – člověk se až diví, co všechno dnes thriller může znamenat. Díky těmto prvkům jsou zejména popisy postav doslova potěšením. 
Jedná se o Nickovy vzpomínky na Amyny rodiče.
„Jak ti je, Nicku?“Když se Marybeth takhle někoho zeptala, nešlo o pouhou zdvořilostní frázi, byla to existenciální otázka. Pozorně se mi zadívala do obličeje a já si byl jistý, že mě zkoumá a zaznamená každou mou další myšlenku a čin. Elliottovi žili v přesvědčení, že každou vlastnost je potřeba zvážit, posoudit, zaškatulkovat. Všechno má nějaký význam, všechno se dá využít. Máma, táta, dítě, tři vzdělaní lidé se třemi tituly z oboru psychologie – vyplodili denně do devíti do večera víc myšlenek než většina lidí za celý měsíc. Vzpomínám si, jak jsem jednou u nich zdvořile odmítl po večeři třešňový koláč a Rand naklonil hlavu na stranu se slovy: „Aha! Obrazoborec. Pohrdá prostým, symbolickým vlastenectvím.“ A když jsem se to snažil zlehčit smíchem a řekl jsem, že nemám rád ani třešňový piškot, Marybeth mu položila ruku na tu jeho a řekla: „To je kvůli tomu rozvodu. Všechna tahle jednoduchá jídla, moučníky, které rodina vždycky jí společně, v Nickovi vyvolávají jen špatné vzpomínky.“Bylo to hloupé, ale neuvěřitelně milé, že tihle lidi vydávali tolik energie, aby rozluštili moje pohnutky. Správná odpověď: nemám rád třešně.
Co nejspíš bude bavit každého – chvílemi jaksi neurvalý způsob vyprávění, chlapsky obhroublý v případě Nicka, místy feministicky nekompromisní v případě Amy, jak dosvědčuje citace v úvodu.
Poznámka závěrem: Máte-li tu možnost, přečtěte si to v angličtině. Měla jsem jen české vydání, během čtení mi však bylo jasné, že některé věci z originálu nešly zachránit, už třeba jen ta Amazing Amy, a pak pár dalších podobných hezkých slůvek a frází.

Komentáře (1)

kniha Zmizelá recenze

Gnomo
11.09.2013

Výborné jako vždy! Někdy mi připadá, že ty knihy prodáváš:-)