Vrána není mazlíček

recenze

Bouřná vrána (2020) / Kikina182
Vrána není mazlíček
V království Rhodaire lidé spoléhají na vrány. Větrné, stínové, bitevní, vodní, zemní, bouřné, ohňové a sluneční vrány se starají o to, aby země prosperovala. Nejsou však jen způsobem, jak udržet zemi v chodu, ale také nejsou pouhými mazlíčky. Vrány jsou pro tuto zemi nesmírně důležité a každá má se svým jezdcem silné pouto.

Při slunovratu, kdy se podle tradice líhnou nové vrány, je však Rhodaire napadena Illucií. Nepřátelé zabijí všechny vrány, spálí vejce a nechají tak zemi v rozkladu. Jelikož při útoku zemřela i královna, tak se trůnu ujímá její nejstarší dcera Caliza, která se snaží za každou cenu udržet svůj domov.

Je však jen jediný způsob, jak by se mohla Rhodaire ubránit Illucii nebo jak by mohla alespoň získat nějaký čas na to, aby vznikl plán. Princezna Athea, mladší sestra Calizy, si musí vzít Ericena, prince Illucie. Athea, která strávila měsíce v depresích kvůli ztrátě milovaných vran, nechce ani slyšet o tom, že by měla na tento návrh přistoupit. Ale když najde poslední vraní vejce, získá naději, že by Rhodaire mohla přece jen zachránit. Musí však hrát podle pravidel Illucie, aby získala čas a našla způsob, jak nechat vráně vylíhnout.

Příběh je napsán v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky Athey. Jsem opravdu ráda, že autorka zvolila tento způsob, protože netypicky pro fantasy knihy má hlavní hrdinka depresi. Použití první osoby tak dalo skvěle vyniknout jejím emocím.

Jinak ale nemůžu říct, že by mi autorčin styl psaní vyhovoval. Kniha se nečte špatně, ale zároveň se nejedná o styl psaní, díky kterému by se kniha četla sama. Naopak byly bohužel chvíle, kdy jsem se do knihy nemohla vůbec začíst a bylo to spíš suchým stylem psaní, než příběhem.

Příběh samotný má ale jeden velký nedostatek, který styl psaní ještě zvýrazňuje. Kniha se totiž odehrává v pomalém a poklidném tempu. Není to tak, že by se v knize nic nedělo, ale skoro celý příběh se odehrává v jedné rovině. Žádná překvapení ani výkyvy. Skutečná akce se odehrává až v několika posledních kapitolách.

I přes příliš pomalé tempo se mi příběh moc líbí. Nejdřív mi připomněl sérii Odkaz dračích jezdců, ale to opravdu jen okrajově. Také se tu objevuje pár dalších obvyklých témat jako třeba domluvené manželství, ale kniha v sobě skrývá i originální námět. Jen, s výjimkou vran, na první pohled není vidět.

I tak bych ale řekla, že některé věci v knize byly až příliš předvídatelné. Samo o sobě by to zas až tak moc nevadilo, ale hlavní hrdinka stála před několika problémy a rozhodnutími, které nemohla dlouhou dobu vyřešit nebo jí vůbec nenapadlo, že by to mohlo dopadnout takovým způsobem. A není zrovna ideální, když ví čtenář víc, než hlavní hrdinka.

Když však upustíme od natvrdlosti hlavní hrdinky, tak se autorce postavy opravdu povedly. Kalyn Josepshon je skvěle popsala, ale rozhodně nezůstalo jen u jednoho popisu. Žádná postava nebyla na konci knihy stejná jako na jejím začátku. V průběhu knihy se měnily nebo ukazovaly svou pravou tvář, což autorka bez problémů zachytila.

Ze všeho nejvíc se mi líbilo její pojetí hlavní hrdinky. Jak už jsem zmínila, tak v knize trpí depresí, což není pro fantasy obvyklé. A to podle mě dalo této knize úplně jiný význam. A především tu tedy nebyla slabá princeznička, která se z ničeho nic stala silnou hrdinkou, ale silná hrdinka, která musela porazit své vlastní démony, aby mohla bojovat.

Bouřná vrána se mi líbila, ale čekala jsem od knihy víc. Je to sice nádherný příběh, ale má pár nedostatků. Především to, že se příběh odehrává stále ve stejné rovině, knize dost škodí. Ale vzhledem ke konci by pokračování knihy snad mohlo být o trochu akčnější. Zatím vám můžu Bouřnou vránu doporučit. Není to dokonalá kniha, ale rozhodně je lehce originální a vypráví zajímavý příběh.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)

kniha Bouřná vrána recenze