Vonnegut - jako vždy plný absurdity a ironie

recenze

Vyletí ptáček (2011) / Boboking

Dílo Kurta Vonneguta jr. české čtenáře obšťastňuje už desítky let.
Ještě v dobách, kdy jsme si říkali soudruhu a soudružko, se těžko mohl
někdo chlubit, že má doma moderní knihovničku, pokud tam neměl tituly jako
„Snídaně šampiónů“ či „Jatka č. 5“. (Zoufalé typy si tyto vzácné a nedostupné
knihy šly proto často půjčovat a následně s provinilým obličejem „ztrácet“
do místních knihoven.) Přestože Kurt Vonnegut v roce 2007 opustil tento
pozemský svět a možná odletěl hledat sirény z Titánu, čtenářskou přízeň u
nás stále má. A to i díky nakladatelství Argo, jenž má Kurta Vonneguta jako
svého kmenového spisovatele.

---

K nejnovějším přírůstkům z jeho bibliografie patří povídková
sbírka „Vyletí ptáček“ (orig. Look at the Birdie). Pod tímto titulem se skrývá
sbírka čtrnácti příběhů, které z autorovy pozůstalosti vyšly v roce
2009. Po sbírkách jako „Armagedon“ či „Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane“
tento „pozitivněji či normálněji“ znějící titul jakoby předznamenával i jeho
obsah.  Je to koláž všech možných žánrů,
od humorných až po detektivní, či s prvky vědecké fantastiky, což je jeden ze
základních kamenů jeho tvorby. A co povídka, to unikát. Vonnegut dokáže i
z naprosto běžných situací vytvořit příběh s předem neodhadnutelnou
pointou. Jakoby stále čekáte, co na vás za rohem vyskočí a překvapí. Autorova
fantazie náš bombarduje škálou jedinečných postav: muž, který posílá lidi do světa
za zrcadlem, bratři ze stalinistického Ruska, kteří odhalili tajemství vývoje
mravenců, nešťastný zaměstnanec z oddělení styku s veřejností
pracující vlastně na rajském pracovišti, vynálezce našeptávače štěstí, mladý
milionářský pár objevující kouzlo chudoby atd. Všech čtrnáct povídek je
vyprávěno sice s úžasnou dávkou fantazie, přesto tak, aby byly přístupné
co nejširším masám čtenářů. Kdyby mi někdo poslal samotné texty bez autorizace,
už po prvních příbězích bych za autora spíše odhadoval mistra vypravěče Raye Bradburyho.
To, co podle mne odlišuje tuto Vonnegutovu sbírku od jiných, např. výše
uvedených, je ten klasický jízlivý sarkasmus vůči všemu americkému, což
považuji za tak typické pro Vonneguta. Autor jakoby zde dal přednost své
fantazii a vypravěčskému umění před svou oblíbenou sžíravou kritikou amerického
způsobu života. Toto přiblížení se mainstreamovému stylu je skvělým zpestřením
jeho tvorby. Po každé dočtené povídce jsem se marně snažil odolat další. Prostě
jsem jeden víkendový den žil jen ve světě jeho příběhů.

Překladu se skvěle zhostila Jitka Cardová.

Komentáře (0)

Přidat komentář

---