Vnitřní hlas

recenze

Vnitřní hlas (2019) / Morsie
Vnitřní hlas
Jakýsi hlásek uvnitř mě mi říkal, že tuhle knihu si musím přečíst!

Ano, já vím, velice nápaditý a nečekaný vtip. Ale je to vlastně pravda. Vnitřní hlas jsem opravdu musela mít. A i když jsem se trochu bála, že po Nočním ptáku už mě Brian Freeman nemůže ničím víc dostat, strach to byl zbytečný. Protože, ať se to zdá nepředstavitelné, Vnitřní hlas je ještě o kus lepší.

A není to tou lehkostí, s jakou se příběh čte – stránky plynou a vy jste naprosto ztracení. Hlavní zásluhu na genialitě této knihy má její nevšednost a originalita. Což je v dnešní době stovek a stovek detektivek hodně ceněná komodita.

„Jeden z nejnápadnějších rozdílů mezi kočkou a lží je v tom, že kočka má jen devět životů.“

Tenhle Twainův citát stojí v samém úvodu knihy a jeho poselství prostupuje příběh od začátku do konce.

Protože k dopadení odporného sériového vraha je leckdy zapotřebí víc, než jen pravda. Než skutečné důkazy. Každý normálně smýšlející člověk by ale neměl problém s jedněmi trochu podstrčenými hodinkami, díky kterým se ta nelidská zrůda dostala za mříže. Bohužel justice smýšlí trochu jinak než každý obyčejný člověk.

A tak se Rudy Cutter dostává na svobodu.

Zcela jistě připraven znovu zabíjet.

Tedy Frost Easton, bratr jedné z Cutterových obětí a san francisský detektiv, je o tom smrtelně přesvědčen. A za žádných okolností nechce tohle monstrum nechat volně běhat po jeho městě. Je to vyloučené! Pro něho a desítky další lidí se jedná o nepředstavitelné utrpení. Cutter za sebou zanechal spousty zdevastovaných životů, rodin a přátel obětí, kteří měli jedinou útěchu – Cutter už nikdy nevyjde z vězení živý.

No, teď si vesele běhá po městě a připravuje se na další úder.

Aby Frost vrahovi řádění znemožnil, spojí se s Eden Shayovou, spisovatelkou jež píše o Cutterově případu. A která se bojí. Hodně.

Jenže hned zkraje Easton zjišťuje, že celá záležitost bude ještě těžší, než si myslel. Nejen, že se musí řídit zcela a absolutně předpisy, aby Cutterovým obhájcům nedal sebemenší záminku, ale Cutter navíc postupuje docela jinak, než by se dalo očekávat.

A to si brzo uvědomí i čtenář. Máte pocit, že byste měli něco tušit, možná dokonce i něco tušíte, jenže pak jste ihned vrženi sledem událostí úplně jiným směrem. A to na Vnitřním hlasu tak miluju.

Stejně jako Freemanovo příjemné popisování míst a města. Možná by se mohlo zdát, že to příběh zpomaluje, ale v žádném případě to tak není. Jen to ještě víc podnítí vaši fantazii. Stejně jako popisy zoufalství rodin obětí přenesou dávku emoce i na vás. Najednou cítíte zoufalství i vy. A rychleji čtete, protože doufáte, že váš detektiv toho zmetka chytí.

Co víc dodat, než jen to, že tohle jsem vážně nečekala. Perfektní příběh, perfektně zpracovaný.

Komentáře (0)

kniha Vnitřní hlas recenze