Vládci popela aneb obrácené Hladové hry

recenze

Vládci popela (2021) 4 z 5 / Spuffy
Vládci popela

Tentokrát od autora dostáváme jiný žánr než v jeho předchozí sérii a to fantasy, která mě nadchla hned v první chvilce po dočtení anotace. A ta obálka je znovu naprosto dechberoucí, stejně jako u jeho předchozích knížek.
Ať se tady jen nerozplývám nad obálkou. Jdeme k samotnému příběhu, ten byl ze začátku spíše takový informativní a hodně zrychlený. Naši tři hlavní hrdinové se nám snaží lehce představit, a zároveň říct i něco málo o světě v němž žijí. Občas jde nalézt i nějaké ty speciální pojmy, pod nimiž byl pro mě problém představit si co znamenají. První polovinu knihy, bych tudíž nazvala takovým zrychleným úvodem do příběhu, s tím že se v něm musíš zorientovat sám. Což za mě byl trochu mínus.
Ale po prolouskání se tímto takzvaným začátek, začíná ta pravá jízda. Můžete se v ní těšit na akční, občas drsnější pasáži, nevyhne se vám ani velké množství zvratů, které rozhodně do poslední chvíle nečekáte. Nechybí napětí a ani intriky. Každý hlavní hrdina během celého děje musí projít určitým přelomem ve svém smýšlení i nahlížení na svět okolo nich, jenž má v závěru svůj vlastní význam.
Kdybych to k něčemu připodobňovala tak znovu jako u série Nyxia by to byl hladové hry. Ale tentokrát by to byl hladové hry naruby. Soutěžili by lidé z Capitolu a neumíralo by se v nich. Zato chudí, těm by se poštěstilo jen výjimečně se do této arény dostat a pokusit se jí vyhrát.
Mě rozhodně autor znovu dokázal, že když si počkám tak jeho knihu nebudu chtít odložit.

Komentáře (0)