Vítejte zpět v Teritoriích

recenze

Konečně jsme se dočkali! Po řadě let, kdy byl Černý dům k sehnání jen z druhé ruky, po knižních bazarech nebo s trochou štěstí v antikvariátu, a to ještě mnohdy za ne zrovna zanedbatelné částky, se nakladatelství Beta - Dobrovský rozhodlo potěšit všechny kingomaniaky dotiskem téhle téměř šesti set stránkové bichle.

A ještě si nemůžu odpustit pochvalu obálky. Poslední dobou Beta nešlápla vedle, co se týče grafického zpracování Kingových knih, jednoduše radost pohledět a doufám, že si nakladatelství takový standard udrží i dál.

Tak to bychom měli úvodní omáčku, pojďme na ten výživný hlavní chod v podobě příběhu. Ten volně navazuje na Talisman, předešlý spoluautorský počin Stephena a pana Strauba. Protože se těmhle dvěma očividně jejich spolupráce líbila, rozhodli se znovu vyslat Putujícího Jacka do Teritorií.

Tedy – welcome back Jack Sawyer! Naposledy jsme našeho hrdinu spatřili jako malého Jackyho, zachraňujícího svou nemocnou matku. Od té doby uplynula už hezká řádka let a z chlapce se stal dospělý muž a úspěšný policista, který si mohl dovolit odejít ve svých jednatřiceti letech do penze. Svůj domovský přístav nalezl v krásné krajině Žlebů. Na nějaká Teritoria zapomněl. Stejně tak na Speedyho a Vlka. On totiž občas zapomíná i na to, že jeho milovaná matka je už po smrti.

Každopádně malé městečko French Landing je v poslední době terorizováno sériovým vrahem, jež si za své oběti vybírá malé děti, z nichž si následně upravuje gurmánský oběd. Co nezkonzumuje, zanechá jako pohozené zbytky pro místní policii a zničené rodiče. Šílenec dostal přezdívku Rybář, podle jiného psychopata z počátku dvacátého století, se stejným zalíbením v dětském mase.

Chtě, nechtě, velmi brzy bude muset náš Jacky opustit svůj vytoužený důchod a zapojit se do vyšetřování, jelikož místní policisté jsou v koncích. A Jack je nucen pomalu vzpomínat, někdo se mu systematicky snaží otevřít oči a připomenout mu, že existují i další světy vedle toho našeho. Jack musí znovu najít cestu do Teritorií.

Takže tu máme šíleně nechutného zabijáka, který umí putovat stejně jako Jack, stará dobrá Teritoria, ještě šílenějšího Karmínového krále, neustále se snažícího zbořit Temnou věž, v níž je uvězněn, tajemný Černý dům, jež se pokusí zabít každého, kdo se k němu pokusí byť jen přiblížit a jehož útroby jsou nekonečným bludištěm a v neposlední řadě vzpomeňme i poslední Rybářovu oběť – Tylera Marshalla – uvězněnou kdesi v útrobách té odporné stavby, avšak stále ještě naživu. Prozatím...

Spolupráce těchto dvou pánů se prostě daří. Oba umí budovat napětí tak, že budete mít chvílemi pocit, že vás natahují na skřipec. Ale vy se na něj necháte rádi natáhnout, že? Černý dům je strašidelný i napínavý. Místy budete přemlouvat žaludek, aby se přestal tak divoce kroutit, a na jiném místě se budete za to břicho popadat smíchem.

No a postavy? Asi nelze očekávat, že by nebyly do puntíku propracované. Jack je sympaťák skrz naskrz, stejně tak jsem si hned oblíbila slepého Henryho, v jehož nitru žije několik alternativních osobností a každá je výjimečná. Postupně jsem si našla cestičku i k motorkářům z Hromské pětky – dokonalá ukázka toho, jak drsný a hrubý zevnějšek může ukrývat zásadové a vzdělané jádro. A naopak jsem měla chuť uškrtit hloupoučkého policistu Hrabowského a dementní novinářské hyeně, panu Greenovi, jsem rovnou přála osud Rybářových obětí. I když on by byl už poněkud tužší k žvýkání.

Nuže, pokud už máte plné zuby klidné vánoční atmosféry, jste přecpaní cukrovím a jen lenivě poleháváte na gauči, můžete si vesele zvednout tepovou frekvenci čtením Černého domu, ovšem jen připomínám, že u jistých pasáží by se to cukroví, pohodlně usazené ve vašem trávicím traktu, mohlo vydat na opačnou cestu, než kterou se dostalo na cílovou destinaci.

Klidně mě obviňujte z předpojatosti, ale mně se Černý dům líbil. A jako fakt hodně. King říznutý Straubem má tu správnou chuť. Servírujte laskavě po setmění a místo chipsů přikusujte kostky ledu.

Komentáře (0)