Vítejte ve světě bez pravidel

recenze

Odmalička jsem měla jednu závislost a jeden sen. Mou závislostí byla letadla. Jakmile jsem slyšela nějaké letět, hned jsem provrtávala pohledem oblohu a jakmile jsem ho zahlédla, ovládl mě blažený pocit. Mým snem bylo stát se letuškou a létat po celém světě. No co, člověk míní, život mění. Ale jakmile jsem zahlédla obálku s ne osobním, ale sportovním letadlem, musela jsem jí mít. V tu chvíli mě ani nezajímala anotace. Kniha se jmenuje Psí hvězdy a autorem je Peter Heller.

Už tmavá obálka mi napověděla, že nepůjde o zrovna oddychový příběh, v čemž jsem se hned po rozečtení mohla utvrdit. Jedná se o dystopii, ve které svět není takový, jaký ho známe v současné podobě. V příběhu totiž nám známý svět skončil před devíti lety.

Jak je to možné? Zdálo se to jako nevinná chřipka, která ale rychle zmutovala ve smrtící virus. A tak lidstvo po celém světě začalo vymírat rychlostí blesku. Najdou se sice někteří, kteří měli štěstí, ale většina z nich má nakaženou krev. To se ale netýká čtyřicetiletého Higa, který přežil jen díky štěstí v neštěstí. A nebo se tomu ani nedá říkat štěstí, když jeho milovaná žena, která nosila pod srdcem jejich společné štěstí, se také stala obětí zákeřné chřipky?

Hig je ale za svou šanci v rámci možností vděčný. Naštěstí mu zůstala jeho další láska, malé letadlo, Cessna 182 z roku 1956, kterou pojmenoval Bestie. S Bestií prolétává každou chvíli okolí, aby sledoval, jak se svět mění z ptačího pohledu a zda-li nehrozí nějaké nebezpečí.

Kromě Bestie mu ještě zůstal věrný přítel, pes Jasper, který spolu s Higem chodí rybařit. No a asi bychom se tomu měli divit, ale Hig má i souseda, Bruce Bangleyho, neuvěřitelně protivného chlápka, který je však mistrem ve všem co se týče zbraní. Těmto třem nezbývá nic jiného, než mít se na pozoru před nějakými dalšími, co přežili a kteří by je chtěli nejraději zabít. A tak si tam tak žijí svými poklidně smutnými životy.

Příběh pluje volným tempem jako voda ve vysychající řece. Sice se sem tam něco semele, ale nečekejte nějaký extra dramatický zážitek, při kterém byste si museli okusovat nehty. Pro mě osobně byl tedy nejdramatičtějším zážitkem již ten fakt, že lidstvo vymřelo, že již neexistuje žádný ten komfort, na který byli lidé celý život zvyklí.

Psí hvězdy jsou vyprávěny ich-formou přímo z Higových úst. Kniha se mi četla dobře, až na to, že jsem si za celý příběh nezvykla na absenci uvozovek u přímé řeči. To jsem místy nevěděla, zda-li pořád vypráví Hig a nebo se do toho již vmísil i někdo další. Kniha je rozdělena do tří částí, které na sebe navazují.

Mně příběh trochu připomněl knihu Vteřinu poté od Williama Forstchena. Ačkoliv ve Psích hvězdách nebyla tak dopodrobna vykreslena epidemie, tyto knihy mají něco společného. Naději, že třeba přijde ještě něco lepšího, než je současný život. Co když se třeba na obzoru zjeví i láska?

Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2014
Počet stran: 320
Překlad: Petr Eliáš

Komentáře (0)