Vítejte v tajemných hlubinách lidské paměti

recenze

Ne nadarmo je jádrem Ecovy tvorby sémiotika – věda o znacích a o komunikaci, tedy o vztazích mezi výrazem a obsahem sdělovaného. Znakový prostředek, je většinou spojen s větším počtem kódů – přenáší mnoho vzájemně propletených obsahů – proto to, co je nazýváno zprávou, je ve skutečnosti text s mnohoúrovňovým obsahem ... a ejhle, máme tu tajemný plamen... a tak jako v dalších Ecových románech i zde zjišťujeme, jak jednoduché a tragické? ... může být „zkomolení“ – použití nesprávného kódu. Eco tvrdí, že „interpretovat znamená reagovat na text světa nebo na svět textu produkováním dalších textů“ ...

... tedy vítejte při pátrání v labyrintu ... v tajemných hlubinách lidské paměti ... můžeme se společně pustit do další Ecovy knihy s tradičním motivem – detektiva řešícího záhady – v tomto případě se spolu s Yambem, pokusíme vypátrat vlastní minulost...

... příběhy obecně hrají v našich životech stěžejní roli, nikdo z nás nežije pouze v přítomnosti – „JÁ“ je sledem událostí, pocitů, věcí uložených v naší paměti – a to, individuální, vztahující se k naší osobní minulosti (co jsme dělali včera, před 5 lety, ...) a kolektivní (kdy se narodil Kristus, jestli byl Nero římským císařem, ...), a tahle paměť obsahuje samé příběhy ... se kterými ovšem často nakládáme jako s osobními vzpomínkami ... jako bychom byli svědky těchto událostí ... naše paměti se prolínají...

... totéž nám umožňuje i literární fikce – získáváme „možnosti neomezeně využít naše schopnosti vnímat svět a rekonstruovat minulost“.

Ecův literární styl je hodně svérázný ... vyžaduje od nás, čtenářů, dost rozsáhlé povědomí o historických souvislostech a ve velké míře především ochotu přemýšlet ... a tak máte v ruce dokonalé čtení.

Komentáře (0)