Vídeňská krev

recenze

Vídeň 1908. Ačkoli Fanny Goldmannová vystudovala medicínu, pracuje pouze jako pomocnice při pitvách v ústavu soudního lékařství. Jednoho dne asistuje ohledání mrtvého bezdomovce a všimne si, že není všechno tak, jak policie uvádí. Rozhodne se tělo tajně pitvat. Pátrání ji přivede na stopu zločinů, jež sahají až ke smetánce z nádherných vídeňských paláců.

Vídeňská krev je velmi zdařilý historický román s prvky detektivky.
Kdo má rád prostředí pitevny a pitvy jako takové, jeho srdce bude plesat blahem, stejně jako to moje. Začátek knihy ve vás navodí tu pravou pitevni atmosféru, která je však odlehčená humorem a musím říct, že jsem se při čtení dost často bavila. A to je přesně ten styl psaní, který mám velmi ráda.
Navíc se to celé odehrává v devatenáctém století, kdy ženy bojují za svá práva a tak to není jinak ani v této knize, kde se Fanny snaží prosadit ve své profesi.

Hlavní postavy Fanny a Max si u mě získali sympatie a do poslední chvíle jsem si nebyla jistá na které straně vlastně max je. Je na straně dobra? Nebo na té druhé straně? Vodí Fanny za nos?

Tento historický román je částečně postavený na skutečných událostech, což jsem vlastně nevěděla, až v závěrečných poznámkách autora jsem se to dozvěděla, protože je zde vysvětlo co je realita, co fikce.

Také v knize najdeme seznam lékařských pojmů, pro ty, jenž nekamarádí s medicínou.

Vídeňská krev je velmi čtivý román, který si mě získal stylem i atmosférou, ale čekala jsem tam o něco více pitev, což mě trochu zklamalo a díky tomu jsem ubrala trochu na hodnocení.

Komentáře (0)