Vězení, z kterého není Úniku

recenze Inkarceron (2011)

Vězení, z kterého není Úniku
Z Inkarceronu, futuristického vězení, které je živým organismem s vlastním myšlením, není úniku. Inkarceron je uzavřený svět do kterého noví vězňové přicházejí, aby vedli každodenní boje o život, ale nikdo z něj neodchází. Venku je považován za ráj, ve skutečnosti je pravým peklem. Inkarceron má tisíce očí a vše pod svým dohledem. Je to svět plný rivality a násilí a všichni sní o Útěku, stejně tak i sedmnáctiletý Finn.

Finn Hvězdovid si je jistý, že se uvnitř Vězení nenarodil. Má vzpomínky na hvězdy a oblohu, a trpí podivnými záchvaty, při kterých si vybavuje věci z Venku. Jednoho dne najde tajemný Klíč, který mu může pomoct najít cestu Ven. A tak se společně se svými přáteli vydává na nebezpečnou pouť nekonečným bludištěm chodeb Inkarceronu. Vydávají se po stopách legendárního Sapphiqua, který jako jediný Unikl.

Na cestě je čeká nečekaná pomoc. Druhou kopii Klíče má Claudia, dcera samotného správce Inkarceronu. Claudia žije Venku, ve světě, kde se veškerý vývoj zastavil a lidstvo se rozhodlo vrátit se do časů středověku. Claudia je odhodlaná pomoct Finnovi a najít vchod do Inkarceronu..

Inkarceron je geniální. Ne, vážně se snažím nepřehánět, ale zkrátka musím vzdát hold Catherine Fisher. Autorka má obrovskou fantazii. Povedlo se jí stvořit komplikovaný, jedinečný a zajímavý svět. Děsivé vězení, kde je nutností naučit se přežít a ve kterém se lidé rvou jako psi. Inkarceron se všemi svými hlubinami, kovovými lesy a napůl mechanickými zvířaty, je opravdu originální místo. A tím ještě fantazie autorky ani zdaleka nekončí. Možná vám může trochu připomínat Labyrint, knížky mají něco společného, ale jinak si nejsou příliš podobné.

Hlavní postavy mají talent přimotat se k nebezpečným situacím a tak je akce skoro na každé stránce. Ze začátku v tom může mít čtenář trochu guláš, ale brzy se v tomto světě zorientuje. Je znát, že kniha je psaná především pro mládež. Příběh by šlo určitě ještě vylepšit, ale beru ohled na to, že já už nepatřím mezi tu cílenou věkovou skupinu. Pokud už vám není čtrnáct, nevadí. Neznamená to, že si Inkarceron neužijete.

Pár věcí, které v příběhu trochu drhlo se našlo, ale já jsem se při čtení příjemně bavila. Kniha je místy předvídatelná, ale rozhodně je napínavá. Tomu přispívá i střídání kapitol z pohledu Finna a Claudie. Navíc, pravdu o Inkarceronu se dozvídáte kousek po kousku, a s každým dalším střípkem informací je příběh ještě lepší a napínavější. Po dočtení je skoro nutnost, mít po ruce další díl, protože samotný konec vyvolá mnoho otázek.

Pokud máte chuť na dobrodružnou napínavou fantasy, která vás překvapí, můžu vám Inkarceron jen doporučit.

autor: Aires · 15.06.2015 v 20:03 · přečteno 227x

Komentáře (0)