Vesele, ale ne příliš

recenze

Cipollův příspěvek, respektive příspěvky, k intepretaci dějinného vývoje jsou osvěžujícím počinem. Knihu tvoří dva eseje, které Cipolla napsal původně z „dlouhé chvíle“ pro své známé, aby si později pod vlivem druhého z esejů uvědomil, že rezignovat na případný zisk z jejich úspěchu projevujícího se jejich ilegálním kopírováním a distribucí by z něho udělalo prostáčka (zde odkazuji k terminologii v eseji „Základní zákony lidské blbosti“).
„Vesele, ale ne příliš“ je překlad originálního názvu knihy, který zdá se být přiléhavějším než rozhodnutí českého nakladatele nazvat soubor obou esejů názvem jednoho z nich. Vypadá to, že odpovědný redaktor podlehl pokušení, které lehce bulvární pojmenování druhého z esejů přináší slibujíce tak větší tržby.
První esej „Úloha koření (a zvláště pepře) v hospodářském vývoji středověku“ je pozoruhodnou syntézou různých historických dat a událostí. Jeho základním sdělením je, že islámská invaze v raném středověku Evropu odřízla od zdroje velmi žádaného koření – pepře, který byl ceněným a cenným afrodisiakem. Mocní tehdejšího světa majíce na paměti osudy svých národů a vzhůru ubíhající populační křivky rozhodli se obnovit logistické procesy a vypravili se na Blízký východ a pod praporem křesťanstva podnikli první křížovou výpravu. Podařilo se, „pepřovod“ byl zbudován a jeho hlavními provozovateli byli zdatní italští, především benátští, obchodníci. Křížová výprava však s sebou přinesla řadu multiplikačních faktorů: osamělé manželky mnohdy nechtěly čekat, až muži povzbudí své mužství esencemi černého pepře, který si přivezou z Levanty, a tak rytířům bojujícím mimo jiné o Boží hrob, nezbylo, než dámy svého srdce opásat pásy cudnosti. A to byl zlatý důl pro kováře, jejichž řemeslo za těch časů doznalo velkého pokroku.
Výprava a obnovení importu pepře se projevily v očekáváném nárůstu natality. Evropa prožívala zlaté časy, lidé se stěhovali do měst (kde by také v nedostatečně zásobované venkovské obchodní síti sehnali pepř), začal se drobit feudalismus v podobě, v které přežíval do těch dob. Vše vypadalo hezky, než…
Krásně se to čte, je to věrohodné. Jen mi trochu vrtá hlavou, proč pepř poprvé popsal až Marco Polo. Ale zanechme hnidopišství.
Zatímco první esej je psán ve velmi lehkém a humorném stylu, je druhý esej, jehož název je totožný s názvem knihy, o poznání vážnější, byť se tak netváří. Definuje pět zákonů lidské hlouposti a rozebírá jejich možné dopady od vlivu na jednotlivce až po dopady na společnost. A které zákony to jsou?
Zákon první: „Každý z nás vždy a nevyhnutelně podceňuje počet aktuálně disponibilních hlupáků.“ Zákon druhý: „Pravděpodobnost, že určitá osoba je hloupá, nikterak nezávisí na žádné jiné vlastnosti téže osoby.“ Zákon třetí: „Hloupý člověk je ten, který způsobí škodu jinému člověku nebo skupině lidí, aniž zároveň dosáhne jakéhokoliv zisku pro sebe, nebo dokonce utrpí ztrátu.“ Zákon čtvrtý: „Lidé, kteří nejsou hloupí, vždy podceňují škodlivý potenciál hlupáků. Ti, kdo nejsou hloupí, neustále zapomínají zejména na to, že jednáme-li anebo se spolčujeme kdykoliv a kdekoliv a za jakýchkoliv okolností s hlupáky, docela určitě se ukáže, že to byla chyba, která nás přijde pořádně draho.“ Zákon pátý. „Hlupák je ten nejnebezpečnější druh člověka na světě (v důsledku čehož je hlupák horší než lupič).“
Kromě hlupáků obsahuje Cipollova „typologie“ ještě další tři skupiny osob: člověk inteligentní, lupič a prosťáček. Člověk inteligentní jedná tak, aby jeho chování přineslo profit jemu i protistraně (v teorii her jde o hry typu „win-win“, lupič jedná pro svůj profit na úkor ostatních (hry „win-lose“), prosťáček přinese škodu sobě a ostatním zisk (hry „lose-win“). A hlupák způsobuje škodu sobě i ostatním (hry „lose-lose“).
Všechny zákony, byť jsou velmi prostě formulovány, doprovází výkladem jejich významu a dopadů a tento výklad doprovází jakýmsi formálním grafickým aparátem. Čtenář, který plynule přešel z jednoho textu do druhého, pomalu tuhne a dochází mu, že pomalu končí všechna sranda. Zjišťuje, že základní zákony blbosti platí axiomaticky a že stejně jako zákony fyziky fungují všude kolem něho.
V závěru knihy se čtenář dobere logicky odvozeného závěru, byť intuitivně a spontánně přijímaného, že hlupáci mají na společnost velmi destruktivní účinky. To proto, že jednání všech tří zbývajících kategorií lidí celkové bohatství společnosti rozmnoží, popřípadě přerozdělí, ale zachová. Jenom hlupáci způsobují, že jejich činností tratí všichni.

Komentáře (0)