Vendeta

recenze

Vendeta (2017) / P.ary
Vendeta
"V cestě za pomstou je láska nebezpečnou komplikací."

Persefona Gracewellová, pro všechny jenom a pouze Sofie (své celé jméno prostě nesnáší). Sedmnáctiletá dívka, která žije jen s matkou v městečku Cedar Hill. Má jedinou kamarádku Millie, protože všichni ostatní jí odepsali. Po tom, co udělal její otec, už nic nebylo jako dřív.
A jak už z anotace vyplívá, toto léto bude jiné než dřív. Do Priestlyova domu se nastěhuje nová rodina s pěti přitažlivými bratry a kolotoč všech otázek začíná. A že jich bylo. Co má Sofie s bratry společného? A jaká temná tajemství příběh skrývá?

"Dobré ráno Persefono." Trhla jsem sebou. Už je to nějaká doba, co jsem naposledy slyšela svoje jméno v celé jeho strašné délce, a vůbec mě nepřekvapilo, že se nic nezměnilo - pořád se mi nelíbilo."

Já jsem z knihy paf, a to slovo vážně nevystihuje to, jak se cítím. Došla mi slova. To, co se mnou autorka udělala se nedá ani popsat.

"Z kuchyně vykoukla Ursula, asistentka manažera Gracewellova bistra. Byla skoro stejně stará jako paní Baileyová, ale byla mi mnohem sympatičtější, protože si vlasy barvila na fialovo a dokázala vést konverzaci, aniž by během ní negativně ovlivnila mou vůli žít."

Kniha se četla sama. To jsem si takhle po noční, když jsem přišla domu řekla, že si přečtu dvě, tři kapitoly, a pak se na chvíli natáhnu, abych byla trochu použitelná, než přijdou děti ze školy. A ejhle. Najednou slyším dveře, děti jsou doma a já se blížím ke konci knihy.
Tak mě to vtáhlo do děje, že jsem se nemohla odtrhnout a musela jsem číst dál a dál.

"První byl Robbie Stenson, podsaditější a méně přitažlivá verze panáka Kena s umolousanými hnědými vlasy a přeroslým obočím. Nechodil, spíš se klátil jako nějaký vystajlovaný trol."

Autorka postavy vykreslila dokonale. Millie je skvělá kamarádka, vlastně jediná, kterou Sofie má. Trochu potrhlá, ale na Sofii jí zaleží jako na rodině.
A na bratrech si Catherine dala opravdu záležet. Sedla jsem si z nich na zadek. Byla jsem vtažena do děje, jak to bylo věrohodné. Kolikrát jsem měla při čtení husí kůži.

"Skončily jste? Musíme probrat taktiku." "Sklapni," sykla a setřásla ho. "Mám tu něco rozdělaného." Přimhouřila oči a našpulila rty. "A který je ten napravo? Ten s rovnými černými vlasy? A to má jizvu?"

Takže jak už vyplívá z předchozích řádků, první díl mě dostal do kolen. Doslova slintám blahem, a to jsem teprve přečetla první díl.

"Život je tak komplexní, že jen zřídka jsme těmi lidmi, kterými máme být. Místo toho nosíme masky a budujeme si zdi jako obranu před odmítnutím, lítostí a představou, že nás nikdo nebude milovat takové, jakými v jádru doopravdy jsme, a že nepochopí, co nás žene kupředu."

Pokud máte rádi napětí s prvky romantiky, tak hurá do knihy. Bylo to napínavé, romantické, vtipné. Mělo to vše, co to mělo mít a já si čtení opravdu užívala. A druhý díl si rozhodně nenechám ujít, když už mi zdobí knihovnu. :-)

"La famiglia prima di tutto. Rodina nade vše."

Komentáře (0)

kniha Vendeta recenze