Ve stínu titánů vypijeme Pohár smrti až do dna!

recenze

Pohár smrti (2025) / KočkomilkaJana

Robert Jackson Bennett u Hostu “prorazil” trilogií Záhutí. Četla jsem jen první díl, Čaropisce. Zajímavý svět, ale překombinovaný. Akční a až moc živá fantastika. Jenže pak jsem v edičáku uviděla Pohár smrti a říkala jsem si - detektivka s fantasy prvky? Tématika Sherlocka a Watsona? Proč nedat Bennettovi druhou šanci? Díky bohu za to!

Detektivní příběh Pohár smrti je zasazený do bohatě propracovaného světa, kde se magie prolíná s politikou a osobními dramaty. Žánry biopunk a fantasy se krásně prolínají a vytváří složité, ale nádherné dílo. Pokud nevíte, co to je biopunk, neklesejte na mysli a googlete (jako já!). Ana Dolbarová je takový Sherlock. Ale mnohonásobně výstřednější, aspoň co můžu soudit po čtení děl sira Doyla. Watsona v příběhu z velké říše supluje Dinios Kol. Ten se, v mých očích, stal zajímavější postavou především díky svým bio-vylepšením. Je rytec, tedy si pamatuje vše. A když říkám vše, myslím tím úplně všechno - co vidí, slyší, cítí - prostě komplet svět kolem sebe. A nikdy to z mysli nedostane. V Poháru smrti nás Bennett seznamuje s prostředím, kde jsou podobně vylepšení lidé na denním pořádku, mají své funkce, úřady, … A tak jako tomu je v každé společnosti, i v té založené na magii ze zabitých leviatanů se vraždí. Když dojde na vraždu vysoce postaveného činovníka, rozjede se napínavá show.

Pokud byste z mého úvodu pojali podezření, že Čaropisci byli akční a plní vyšší fantastiky a že to u Poháru smrti tak není, zklamu vás. Detektivka je kompletně založená na všem, co v reálném světě neexistuje. Krom motivu, samozřejmě. Od první stránky na smysly čtenáře útočí nově vystavěný svět, který čerpá magii a vylepšení z těl mrtvých titánů. Neříkám, že to nebylo skvělé, ale bylo to únavné. Člověk se každou chvíli dovídal něco nového. Pro mne, co miluje draky a magii spíše “klasickou”, to bylo celkem náročné čtení. Dokonce právě kvůli těmto prvkům bych si netroufla druhý díl číst anglicky. Bennettovi se však musí nechat, že pokud do čtenáře hustí data, nechává akci spíše symbolickou - věnuje se popisům, což se u vyšetřování vraždy běžně děje. Když pak nechá postavy konat, jsme na to připraveni a můžeme si užít slovní show.

Celý příběh Poháru smrti je rozdělen na pět částí se samostatnými názvy, které se dále dělí na kratší kapitoly. Každé pojmenování mělo svůj symbolický význam a oddělovalo myšlenkové a pocitové vjemy. Kdyby tam tohle členění nebylo, nic by se nestalo. Sakra by mi ale chyběla mapka na prvních stranách knihy - já jsem na mapky ujetá a ráda sleduji i širší souvislosti. Ne že bych to tentokrát využila. Co jsem naopak prvních pár kapitol měla založeno, byl přehled titulů, kdo má v říši jakou hodnost. Budete se divit, ale jak jsme zvyklí na detektivy, seržanty, konstábly atd., tak jiná terminologie si chvilku musela sedat. Din, jehož očima celou situaci sledujeme, nám toho vysvětluje sice hodně, ale právě - má toho hodně co na srdci a nemůže se stále opakovat.

V příběhu není přehršel postav, takže se člověk začne orientovat mezi vyšetřovateli a zbytkem ansáblu celkem brzy. Din nám vzhled všech popsal jednou. Mnohem více se věnoval místu činu či cestování. A to je něco, co mi rovněž připomínalo Sherlocka. Detaily! Bylo famózní sledovat Dina při práci, jak si vštěpuje každou drobnost do mysli a jak pak Ana na základě jeho výkladu hledá souvislosti (a zopakuje je, aby to dokázala). Neskutečně dokonalá symbióza! Mnoho věcí člověka nenapadlo, když se s nimi setkal poprvé. Pak nastoupila Ana a já si rvala vlasy, že mi to mělo dojít. Případ vraždy byl a nebyl jednoduchý. Podle mě, kdyby šlo o klasikou “reálnou” detektivku, vraha bych odhalila hned. Takto jsem jen mohla hádat (měla jsem tři kandidáty a jedním jsem se trefila, motiv byl nasnadě také celkem brzy). Hodně se mi líbilo, že magie propůjčovala vrahovi téměř dokonalé provedení, ale ďábel se skrývá v detailech - a magie proti magii je vždycky síla.

Kolem a kolem je Pohár smrti mnohonásobně lepší než Čaropisci. I když je náročné sledovat prostředí (autor přece jen strávil na Kontinentu více času než my) a přizpůsobit slovník a mentalitu fungování Bennettova světa, obměna klasické fantasy detektivky s bio-vylepšeními mi sedla. Postavy byly vybrány tak, aby poskytly komparz Dinovi a Aně, nerušily, měly svůj účel a po jeho splnění si šly po svém. Našla jsem si oblíbence a ráda bych věděla, co bude dál. Jo a romantika… Byla, lehce a moderně - roztomilé a nenásilné splnění všech škatulek. Snad Host brzy přinese i další díl.

Detektivně laděné fantasy s dvojicí podivuhodných vyšetřovatelů ve stylu Sherlocka Holmese a doktora Watsona. V nejhonosnějším domě v Daretaně je nalezen mrtvý říšský důstojník — podle všeho ho zabil strom, který mu vyrašil z... více

Komentáře (0)