Váš snoubenec unesl mou mámu!

recenze

Chybíš mi. Věta, kterou obvykle píšeme/říkáme teprve v momentě, kdy nám začne docházet, že osobu, kterou jsme doposud považovali za samozřejmou, potřebujeme. A tak ta dvě slůvka píšeme do dopisů svým láskám, svým rodičům a nejbližším přátelům.

Kat Donovanová, čtyřicetiletá policistka z New Yorku, by je chtěla říct svému zavražděnému otci. Brandon Phelps, mladý student z luxusního newyorského předměstí, by zase dal cokoliv za to, aby je mohl ještě aspoň jednou zašeptat své zmizelé mámě.

Když se Brandon a Kat poprvé setkají, Kat mladému muži nevěří a jeho obavy o matku pokládá za neopodstatněné – tak si holt vyjela se svým novým přítelem, no… Jenže Brandon jí pak ukáže fotku nového přítele její matky a Kat je v šoku. Pozná v něm totiž svého bývalého snoubence.

Tím se pro ni případ stává osobním. Kromě toho dostává indicie, že jejího otce zavraždil někdo jiný, než kdo za to byl odsouzen.

Chybíš mi v sobě nese prvky thrilleru i detektivky, kdo už od autora někdy něco četl, nejspíš ví, co očekávat.

Když otevírám knihu od Harlana Cobena, vím, že mě čeká skvělá jízda. Coben je zkrátka mistr svého řemesla. Umí popsat charaktery na pár řádcích tak dobře, že se s nimi na konci knihy jen těžko loučíte a rádi byste jim řekli ta dvě slůvka, která tvoří název této (zatím) poslední knihy.

Dokonce i záporné postavy nejsou pouhé šablonovité figurky. Mají motivaci, jsou pragmatické a během čtení se vám dostanou pod kůži. Je to trochu zvláštní, ale na konci s nimi trošku soucítíte. Znáte totiž důvody, proč dělají to, co dělají.

Chybíš mi má perfektní zakončení, kde se všechny dějové linie protnou. Ke konci jsem knihu skutečně hltal. Je pravda, že posledních pár stránek je možná až příliš rychlých a to odhalení na konci by si zasloužilo pár stránek navíc, ale přesto je to asi nejlepší Cobenova kniha, kterou jsem zatím četl.

Komentáře (0)