V lese visí anděl

recenze

Detektiv Holger Munch si dává dohromady tým kriminalistů, kteří mají za úkol jediné – vyšetřit sérii únosů a následných vražd malých holčiček. Mezi povolanými detektivy je i mladá, leč velmi nadaná vyšetřovatelka Mia Krügerová, která začne do případu pomalu vnášet světlo. Situace se však začne přiostřovat ve chvíli, kdy je unesena i Munchova vnučka Marion. Podaří se ji najít včas? Kdo za tím stojí? A proč si vrah vůbec vybral Marion?

Román V lese visí anděl byl mým vůbec prvním setkáním se severskou krimi literaturou a asi jsem měla při výběru šťastnou ruku, protože toto setkání bylo velmi příjemné (byť to vzhledem k obsahu knihy může působit trochu bizarně). Čtení knihy jsem si velmi užila a jsem ráda, že mohu v této recenzi chválit. Kniha mne také mj. navnadila k tomu, abych ve čtení severského krimi pokračovala i nadále.

Tento thriller je syrovým, strohým, skoro až bezosobním vyprávěním, které čtenářům na začátku nabízí několik zprvu zdánlivě nesouvisejících linií, jež se na konci slučují v linii jednu - ta ve svém závěru pak přináší velmi zajímavý zvrat, který jsem osobně nečekala a za který autorovi tleskám, já jsem z něho nadšená.

Je pravda, že některým čtenářům by možná nemusel sednout způsob vyprávění – neobsahuje příliš mnoho popisů, místy je to opravdu hodně strohé, mrazivé, chladné. Navíc atmosféra knihy vůbec je celkově taková neutěšená, stísněná, negativně laděná, spíše temná. Ani samotné postavy nejsou příliš pozitivní a optimistické, a to včetně hlavních vyšetřovatelů. Ale já si tento způsob vyprávění užila, autor ho ovládá na vysoké úrovni a moji pozornost rozhodně zaujal. Právě ten způsob psaní dělá knihu tak zajímavou, jakou právě je.

Co mne také na knize velmi bavilo, byla linie zaměřená na Miu a její minulost, – to když se snaží vypořádat se smrtí své sestry. Tyto vzpomínky byly takovým příjemným ozvláštněním a jakýmsi vysvětlením toho negativního rozpoložení, v němž se Mia právě nachází. Přestože by se mohlo na první pohled zdát, že to s dějem nijak nesouvisí, i tato linie má v příběhu své důležité opodstatnění. Stejně jako Mia kolem sebe šíří jakousi temnou a negativní auru i samotný Holger, kterému v průběhu případu unesou vnučku a který se jako býk pere o to, aby ji jeho tým v pořádku a včas našel. Přesto je na těchto postavách cosi uhrančivého a přitažlivého, co k nim čtenáře připoutá a přiměje ho, aby si oba oblíbil.

Kniha se tak řadí mezi moje oblíbená díla detektivního žánru a já jsem ráda, že jsem jí dala šanci – otevřela mi dveře do světa severského krimi, který ještě donedávna zůstával zcela mimo mne. Hodnotím vysoko a už se těším na další Bjørkovo dílo. 100 %.

Komentáře (0)