V idylické vesničce se vraždí. Už zase

recenze

Nejkrutější měsíc (2015) / Babouš (238 views)
V idylické vesničce se vraždí. Už zase
Duben je nejkrutější měsíc.
Rodí šeříky z mrtvé půdy,
mísí vzpomínku s touhou,
probouzí kořeny jarním deštěm z otupělosti.


- T. S. Eliot: Pustá země


Americký básník T. S. Eliot kdysi napsal, že duben je nejkrutější měsíc. Tohle slovní spojení využila o osmdesát let později kanadská spisovatelka Louise Pennyová, když vybírala název pro svůj detektivní román.

Nejkrutější měsíc, třetí kniha s inspektorem Gamachem, se odehrává právě v dubnu, kdy jarní „zázrak znovuzrození“, jak to pojmenuje jedna z postav, dosahuje vrcholu.

Květiny pučí, tráva voní, stromy se zelenají čerstvými lupínky… Kanadská vesnička Three Pines, kterou pořád ještě neobjevili turisté, vypadá jako taková ta kýčovitá malba nebo puzzle, které si možná vaše babička objednala z nějakého zásilkového katalogu. Až na takový malý detail: opět zde došlo k vraždě.

Tím narážím na předchozí knihy Louise Pennyové, které jsou rovněž zasazeny do Three Pines. V češtině dosud vyšlo Zátiší a Vražedný chlad, ale v angličtině už jich je dvanáct. Vzhledem k tomu, že Three Pines jsou skutečně vykresleny jako vesnička o velikosti pár desítek domů, s každou další knihou obec přichází o nezanedbatelné procento obyvatelstva.

Tímto lehce absurdním pojetím to připomíná televizní evergreen Vraždy v Midsomeru, kde obyvatelé malé vesničky umírají každý týden nepřetržitě už od roku 1997.

Pokud se od toho ale dokážete oprostit a přistoupíte na to, že jde prostě jenom o nutnou kulisu k detektivce, pak si knihy Louise Pennyové jistě vychutnáte. Jde o nestárnoucí klasiku ve stylu Agathy Christie nebo babiččiny nedělní bábovky – nač zkoušet něco nového, když tady máme recept, který osvědčeně funguje.

A to je taky v pořádku, předpokládám však, že se série s detektivem Armandem Gamachem bude líbit spíše konzervativnějším čtenářům (respektive spíše asi čtenářkám), kteří mají obavy zkusit něco nového. Své publikum – podle mého jde hlavně o ženy ve věku 40 a výše, které dávají přednost logickému pátrání po vrahovi před střílením a honičkami v autě – si to najde.

Kulisy malebné vesničky autorce umožňují využívat staré známé postavy a postavičky, některé více, jiné méně šablonovité, které čtenáři už znají, dovedou si je představit a znají jejich background. To je sympatické a vysvětluje to oblibu Louise Pennyové v Česku (její knihy pravidelně figurují na žebříčcích bestsellerů). Řekl bych, že se možná i díky tomu kvalita jejích knih postupně zvyšuje.

V Nejkrutějším měsíci se autorka více zaměřuje na hlavního hrdinu Armanda Gamache a na intriky, které proti němu kují kolegové z quebecské Sureté. Na začátku příběh s vyvoláváním duchů a seancí působí spíše směšně, ale když Gamache nazná, že nejde o nadpřirozeno, nýbrž o prachobyčejnou vraždu, začne se to konečně rozjíždět.

Autorce lze vytknout zbytečnou emotivitu (např. když stránku stráví popisem toho, jak dveře do domu, kde došlo k vraždě, působí zle, a jak je policisté raději přelepili páskou, aby zlo nemohlo ven) a upovídanost, na druhou stranu píše čtivě, takže proč ne.

Pokud jste fanoušci detektivního žánru, Nejkrutější měsíc stojí za přečtení.

Komentáře (0)

kniha Nejkrutější měsíc recenze