Už je tady zas!

recenze

Téměř 70 let po své údajné sebevraždě se Hitler probouzí na jednom tureckém sídlišti v Berlíně a sčítá katastrofy, které Německo v jeho nepřítomnosti postihly: mír, demokracie, Merkelová….

"Měl by Hitler v dnešní době ještě šanci na úspěch?" ptá se autor knihy a jeho odpověď je více než výmluvná. Ve zrychlené době a ve společnosti, kde se módní vlny a novinky šíří prostřednictvím médií a internetu jako blesk, možná větší, než bychom si byli ochotni připustit.

Čtenáři románu je po prvních pár stránkách jasné, že Vermesova kniha není jenom úsměvným příběhem, ale propracovanou politickou satirou, za kterou stojí hodiny a hodiny studia reálií a pečlivé práce. Kdyby autor psal příběh ve třetí osobě, ušetřil by si spoustu starostí a námahy, jeho kniha by ale ztratila kus ze své působivosti. Timur Vermes zvolil ich-formu, díky které si můžeme celé dění vychutnat z Hitlerova pohledu, se všemi jeho mrazivými kalkulacemi, plány a úvahami.

Vermesův Hitler není v křeči. Jeho nezvyklé probuzení po více než půl století je jediný okamžik, který v celém příběhu odkazuje na něco nepřirozeného a nereálného. Zbytek by se mohl bez problému stát tak, jak to autor nastínil. Vermesův Hitler nepůsobí od prvního momentu jako stvůra, ale jako gentleman s poněkud potrhlými názory a zdravým životním stylem, který těží z toho, že člověk slyší hlavně to, co slyšet chce. Vermes tak připomíná, stejně jako např. Styron v Sofiině volbě, že skutečné zlo nemívá podobu hollywoodského záporáka, zkaženého až do morku kosti, ale jeho nebezpečnost spočívá v tom, že je všední a plíživé.

Znovuoživením Hitlera v roce 2011 se Timur Vermes pustil do riskantního podniku. Výsledek mohl být v zásadě jenom dvojí: trapná fraška nebo brilantní satira. Vermesovi se podle mého soudu podařilo to druhé.

Poznámka: Recenze byla poprvé uveřejněna na www.bookfan.eu

Komentáře (0)