Uvědomit si, že všichni se učíme skrz chyby

recenze

Ateliér života (2018) / RenataP
Uvědomit si, že všichni se učíme skrz chyby
Autor už tu s námi není, paní Irena dopracovala jeho knihu na počest svého muže. Muže, který byl jedním z nejpodivuhodnějších „léčitelů“ dnešní doby. Jeho energie, dobro, laskavost a moudrost procházela i skrze jeho knihy. A nyní to není jinak. Jen se tady formou rozhovorů, procházením etap (ateliérů) jeho života, dozvídáme to, co nám často v té honbě za duchovní dokonalostí uniká.
I ti nejdokonalejší mají své chyby. A chyby, přešlapy – jsou tím nejcennějším, co nás může v životě potkat. Protože nám to dává možnost se zvednout ze dna a vykročit dál. Jiní, lepší, poučení.

Autor se zabýval především nemocnými lidmi, často v posledním stádiu jejich nemoci, a se smrtí komunikovat uměl, stejně jako s nemocí. A říká, že všechno v našem životě má být protknuto láskou. A vyplatí se skutečně hledat sebe, nenechat se utlačit, zatlačit a najít, proč jsme na Zemi přišli. Jaký byl náš úmysl.
Protože když ho nenajdeme, ignorujeme, zbytečně si ničíme žití. My, ale ničíme ho i naším blízkým.

„Mám-li v životě nějaký úmysl, měl bych ho také ztělesnit. Pokud svůj úmysl neprojevím, nahromadí se v mém těle nevyužitá energie a začne v něm vytvářet nezdravé prostředí. Energie neproudí přirozeným způsobem ven, ale obrací se dovnitř, proti mně. Zjednodušeně řečeno, nemoc pokládám za potlačenou duševní záležitost.“

Naučit se milovat to potlačené?
Ach, to je nejtěžší úkol člověka. Musíme se naučit milovat to potlačené, to temné, to bolavé, ty své nevýhody. Ony jsou někdy výhodami. Citlivost s sebou nese výhodu dobré intuice, vcítění, a migrény, když se stanou kamarádkou, tak jsou skvělou společnicí pro odpočinek pro mozek, jež bych si bez ní asi nikdy nedopřála. Jsou různé myšlenky, které vás při procházení ateliéry života Vladimíra Kafky napadnou. Rozhodně ale vždy bude promlouvat k vaší vlastní životní situaci.
Chce to čaj, klid, zastavení, velkou dávku pokory a možná než otevřete Ateliér života, vezměte k sobě pod deku zachumlat i neřesti, nemoci, problémy, vztek, nejen na sebe, ale i na druhé. Pochopíte, že i tohle vše je naší součástí a nic to nevypovídá o naší „nekvalitě“. A pak tohle všechno pod tou dekou můžete s láskou pohladit a věřit, že…

„Nemoc ti pomáhá zastavit se v běsném a nevědomém běhu životem a zacílit pozornost směrem dovnitř sebe. Jde tě probudit do života. Domnívat se, že tě přišla usmrtit, je mylné.“

Renata, Tvojechvilka

Komentáře (0)

kniha Ateliér života recenze