Utíkej, dokud můžeš

recenze

Vzpomeň si. Přežij. Uteč. Úkoly, které provází nejen knihu, ale i vás. Budete jeden z těch, kteří se budou snažit přežít a osvobodit se zajetí Labyrintu. Napětí, tajemství, strach. To ve vás vyvolá příběh z jiného světa, který čeká, až ho odhalíte.

Thomas se probudí ve výtahu se ztrátou paměti. Neví kde je, ani kdo je. Zná jen svoje křestní jméno. Za nedlouho se výtah otevře a Thomas se ocitá na úplně novém místě, kde nejsou normální pravidla. Nový svět, nový život. Thomas ale zároveň spouští koloběh událostí, které se vymykají pravidlům. Labyrint se hroutí a je jen na Thomasovi, aby ho vyřešil dřív, než bude pozdě.

Nový život začal vestoje, obklopený chladnou tmou a zatuchlým vzduchem plným prachu.

Byl by hřích nezmínit nádherné obálky. Filmový přebal mě nutí se čím dál víc těšit do kina na film, ale to co se ukrývá pod ním… Ta obálka je naprosto úchvatná a je skvostem v mé knihovničce, jinak se to nazvat nedá.

Ale teď už k samotné knize. Už od první stránky je jasné, že kniha nebude nudná, právě naopak. Akce se dočkáte na každé stránce a je jen málo míst, kde byste si mohli odpočinout. Vždy je tu něco, co vás překvapí, vykolejí, nebo odrovná. Vyvolává to ve vás emoce a nutí vás číst dál a dál, dokud nedorazíte na samý konec, kde zůstane vyjeveně koukat a okamžitě dychtit po dalším dílu.

Vhození do děje nepřipravené je na místě, protože spolu s Thomasem objevuje úplně nový svět a s ním i specifický nářečí, slang. Vše odhalujeme postupně stejně jako hlavní hrdina, který je opravdu bystrý. Já sama bych na něco nejspíš nepřišla tak rychle, ale zase jiné věci mi došli dřív.

„Rád tě vidím, čóne,“ řekl chlapec „Vítej v Placu“


Reálnost postav se nedá popřít. Všichni se chovají podle očekávaní na jejich povahy. Vývoj je znatelný, hlavně tedy u Thomase, který se během pár dní dostal ze slabocha až na bojovníka v první třídě. Guty.

Autor musel mít vše dopředu dokonale promyšlené. Svět, který stvořil, nebo i samotný Labyrint, je plný drobností, detailů, které na sebe postupně navazují a nejsou tu žádné nesrovnalosti. Taky na jazyku si potrpěl a používal ho v správných chvílích. Za začátku možná budete trochu zmateni, ale po té, co si zvyknete, budete ho používat i v reálném životě.

ZLOSIN

Sečteno, podrženo, kniha si mě získala od první kapitoly. Nemohla jsem se od děje odtrhnout, vše jsem prožívala s ostatními, jako bych byla členem skupiny. Bála jsem se, smála jsem se, dokonce i brečela. A konec je naprosto fascinující. Nemůžu se dočkat dalšího dílu, který doufám, že vyjde co nejdřív.

Komentáře (0)