Utajená láska prezidenta Masaryka

recenze

Byla láskou Tomáše G. Masaryka. Když ne jeho poslední v životě, tak zřejmě tou předposlední určitě. Jaký životní příběh stojí za ženou, která byla na sklonku prezidentova života jeho spřízněnou duší?

Český novinář a historik Petr Zídek se v posledních letech věnuje především psaní životopisů významných osobností a celkově československým dějinám 20. století v širším kulturním a politickém kontextu.

Nejnovější kniha Petra Zídka nese název Utajená láska prezidenta Masaryka a vůbec poprvé skládá dohromady životní osud zapomenuté české spisovatelky, publicistky a veřejné aktivistky Oldry Sedlmayerové (1884-1954), která byla více než pět let intimní přítelkyní a skrytou spolupracovnicí prezidenta Masaryka. Za vydáním knihy stojí několikaleté zpracovávání mnoha doposud neznámých archivních materiálů rozptýlených na desítkách míst, hledání a studování stovky článků a básní této ženy.

„Vyhledají po nás všelico, ale přece budou mít hádanku.“
Tomáš G. Masaryk Oldře Sedlmayerové, srpen 1931

Velmi stručně by se dala Oldra Sedlmayerová, rozená Michálková, charakterizovat jako emancipovaná a velmi aktivní žena, věrná obdivovatelka T. G. M. Její až jakási posedlost tímto velikánem se jí držela od útlého mládí až do její smrti. Samotné Oldřino dětství ale nebylo procházkou růžovým sadem. Jako nemanželské dítě, k němuž se otec (divadelní herec a režisér Karel Želenský) nijak nehlásil, vnímala už velmi brzy odvrácenou stranu života.

„Byla jsem bázlivým, zaraženým děckem - cítila jsem tu rodinnou méněcennost. Babička mi to brzy vysvětlila a snad ještě více jsem pochopila taky sama: věděla jsem brzo, že být nemanželským dítětem je něco hrozného, něco těžkého pro maminku a hanbou pro všechny. Nebyla jsem nikdy veselým dítětem.“

Později po ukončení školy absolvovala Oldra poštovní kurz, a než se provdala za železničního úředníka Jana Sedlmayera a pracovala po jeho boku na stanici jako telegrafistka a účetní, vydělávala si na živobytí na poštovním úřadu. Oldřino srdce ale patřilo psaní. V průběhu dalších let publikovala básně i nejrůznější články v tisku, angažovala se v politických hnutích, byla členkou užšího vedení Ženské národní rady, která se zasazovala o lepší postavení žen ve společnosti. Díky tomu měla Oldra možnost několikrát vidět i samotného Tomáše G. Masaryka, z něhož byla doslova unesena.

Celoživotní okouzlení Masarykem se velmi silně promítalo do Oldřiny tvorby a Petr Zídek to na mnoha stranách knihy dokládá ukázkami jejích básní. V letech 1928 - 1933 pak spolu Oldra a Masaryk udržovali velmi úzký vztah, a jak dochované vzájemné dopisy bez nejmenší pochybnosti ukazují, šlo o poměr milenecký. Byli si velmi blízcí, sám Masaryk o nich v dopisech píše jako o „spřízněných duších“.

Petr Zídek se přirozeně snaží odpovědět i na to, kde se oba scházeli, jak často to mohlo být, a samozřejmě i na to, proč tento vztah skončil. Jisté je, že Oldra na Masaryka nikdy nezanevřela, ačkoliv jak se zdá, nebyla tou úplně poslední, do níž byl prezident ve svém životě zamilován.

Za zdůraznění stojí, že nejde o žádné senzacemi naplněné pasáže. Petr Zídek se zjištěnými fakty zachází s jemností a taktem. Nespekuluje, drží se ryze doložených informací. Případný čtenář, jenž by čekal na jakousi dehonestaci Masaryka, by tak čekal marně. Celkový dojem výborně vystihují slova Petra Zídka: „Vztah s Oldrou Masarykovi neubírá na velikosti, jen jej zlidšťuje.“

Oldra je zajímavou a v lecčems trochu rozporuplnou postavou. V žádném případě nebyla jen jakousi jednostranně kladnou „romantickou hrdinkou“, jíž překážky do cesty kladl čistě osud. Naopak - na mnoho jejích kroků a rozhodnutí se dá nahlížet kritickým okem. Nebyla jí cizí lehkovážnost, jistá naivita a někdy i vydávání fantazie za realitu. Každopádně ale byla Oldra emancipovaná žena, pocházející a žijící v chudých poměrech, která se nikdy nevzdala touhy po uplatnění a duševním naplnění.

Autor nashromážděná fakta předává čtenáři ve velmi čtivé podobě, uspořádané do spíše kratších kapitol, doplněné desítkami dobových fotografií. Kniha je stejně jak Oldřiným příběhem, tak i odrazem Masaryka. Ovšem ne jako státníka, ale jako prostého člověka z masa a kostí...

Komentáře (0)