Uřežou nám hlavu?

recenze

Eurabia Lukáše Lhoťana jako shrnutí již řečeného

Publicista Lukáš Lhoťan není v českém kyberprostoru neznámý. Ještě před pár lety působil jako aktivní člen Ústředí muslimských obcí a jeho náboženské přesvědčení působilo na poklidném českém rybníčku velké kontroverze. Přestože v roce 2012 Lhoťan od islámu konvertoval ke katolicismu, jeho náboženský diskurz je v otázce hodnocení knihy Eurabia prvním kamenem úrazu. Člověk, který za svůj život prošel několika náboženstvími, bude mít na uspořádání společnosti apriorně jiný názor, než materialisticky založený ateista. Na druhou stranu, Lhoťan může – oproti jiným autorům - využít bohatých zkušeností z relativně uzavřeného ghetta českého islámu.

Zhruba stostránková kniha má především burcovat (viz obálka coby kombinace vlajky EU a Islámského státu). Čtenář si má po přečtení publikace uvědomit hrozící nebezpečí islamizace evropského prostoru. K tomu je ale třeba podat takové informace, jichž se mohou chytit i ti nerozhodní, ba dokonce odpůrci autorových názorů. Zde však autor nezvolil šťastnou cestu, přičemž kniha pokulhává ve dvou významných oblastech.

Tou první jsou zdroje. Pokud by měl autor hlubší ambice a věnoval se problematice s větší pečlivostí, otisknul by v publikaci grafy a oficiální statistiky a konfrontoval by zdroje protiislámské se zdroji proislámskými či odbornými (na čemž by poté mohl demonstrovat mylnost svých oponentů). V publikaci se však žádná akademická ani popularizačně-vědecká literatura neobjeví. Naopak – autor čerpá z lehce bulvárního deníku Idnes.cz či obskurního webu Pravý prostor, který názorově osciluje mezi libertariánstvím a neonacismem. Vrcholem je citování sebe sama v rámci Lhoťanova internetového blogu.

Druhou oblastí, v níž má kniha výraznou slabinu, je manipulativnost zveřejněných faktů. Autor se neobtěžuje ověřovat přejaté informace a operuje jak s obecně rozšířenými hoaxy (například tím o terorizovaném Švédsku), tak i s podsouváním nepravdivých názorů určitým skupinám. Mezi nejrozšířenější mýty v této oblasti patří teze, že multikulturní levice se snaží pomocí islámu rozvrátit tradiční evropskou kulturu. Co na tom, že multikulturalismus je (i na levici) vystaven coby postmoderně-liberální konstrukt poměrně kritické diskusi, jejímž výsledkem jsou vážné pochyby o jeho praktickém fungování.

Shrneme-li Lhoťanovo dílo ve třech bodech, chybí nám zde především přidaná hodnota. Lhoťan zopakoval tisíckrát omílaná tvrzení z bulvárních médií, přitom jeho osobní postřehy z fungování české muslimské komunity by byly jako příspěvek do debaty něčím mnohem exkluzivnějším. Druhým bodem je stručnost knihy. Radikální islám představuje bez jakýchkoli pochyb nebezpečný fenomén, právě proto je však třeba diskutovat o problému věcně, argumentovat fakty a odmítat černobílá schémata, díky nimž sklouzne debata do nikam nevedoucí emocionální roviny. A konečně do třetice – co je vlastně cílová skupina čtenářů? Lhoťanovi souvěrci v knize neobjeví nové informace, naopak ty ostatní odradí jednostrannost zdrojů, tudíž i hrubá neobjektivita. Přitom téma, které si autor vybral, je nanejvýš bohaté.

Komentáře (0)