Ultimátní pocta žánru

recenze

Sedmnáctiletá Jade Danielsová se vymyká běžnému prototypu teenagera. Je uzavřená, pesimistická, straní se společnosti, má své vyhrazené názory a trpí sebevražednými sklony. Jelikož ve svém okolí nenachází žádnou spřízněnou duši, uchyluje se do svého uzavřeného světa tvořeného především slashery, tedy hororovými filmy, kde se maskovaný zabiják snaží pomstít světu, který mu ublížil. V městečku Proofrock se nyní schyluje k něčemu, co nese jasný vzorec tohoto filmového subžánru. A oslava 4. července se blíží.

Mé srdce je motorová pila je naprosto ultimátní pocta slasherům. Po většinu děje ctí zavedená pravidla, která mají všechny tyto filmy, jako jsou Halloween, Pátek třináctého, Noční můra z Elm Street, Tajemství loňského léta, Vřískot a řada dalších, společná: křivda z minulosti, období klidu, pomsta s plnou parádou.

Jelikož slasher existuje už čtyři desítky let, nejspíš je možné překvapit jedině porušováním vlastních pravidel.

Hlavní dějová linka je mezi kapitolami prokládána závěrečnou prací s názvem Úvod do slasheru, kterou zpracovává Jade pro svého učitele historie. Ta je sama o sobě dost zajímavá a dozvíte se mimo jiné i to, proč je film Čelisti řazen též mezi slashery. Jinak je kniha plná Jadeiných úvah o případném vrahovi a jeho motivu, které čerpá z celé té hromady filmů, které za svůj krátký život stačila zhlédnout.

Stephen Graham Jones je z poloviny původní Američan, Indián kmene Blackfeet, a je vidět, že je velkým fanouškem žánru, což ostatně uvádí i v závěrečném doslovu. Kniha Mé srdce je motorová pila by měla být první z připravované trilogie Indiánské jezero.
Četba to ale není vůbec jednoduchá a na Jonesův styl je třeba si zvyknout. Netuším, zda je to dáno tím, že byla kniha autorem několikrát přepracována, než nabyla finální podoby, nebo krkolomným překladem. Styl vyprávění by se dal přirovnat k dílům Chucka Palahniuka, kde je velmi důležitá soustředěnost, aby vám nic neuniklo. Na nějaké přeskakování stránek tedy rovnou zapomeňte, i když k tomu některé pasáže svádí. Milovníci výše zmíněného subžánru budou ale nejspíš chrochtat blahem.
Díky svému neotřelému a originálnímu pojetí získal za knihu autor cenu Brama Stokera (mimochodem již čtvrtou ve své kariéře).
Potěšilo i pár odkazů na dílo Stephena Kinga, který je předně zmíněn v závěrečné děkovačce. Autor zde přiznává, že mu byla velkou inspirací povídka Prám, která prostupuje celou touto knihou.

Mé srdce je motorová pila rozhodně není kniha pro každého. V mnoha ohledech je velmi specifická a naplno ocenit ji dokáže opravdu asi jen skalní fanoušek slasherů. Pevně však věřím, že se tím běžný čtenář nenechá odradit a rád zkusí další z autorových knih, které by u nás mohly do budoucna vyjít.

Komentáře (0)