„Ulehnu, usnu a probudím se, neboť síly zla na mne nemohou.“

recenze

Noci běsů (2020) 4 z 5 / MartinaF
Noci běsů

Málokdy se pouštím do hororové literatury. Thrillery mi nevadí, ale vše, co souvisí s nadpřirozenými jevy, je pro mě těžko uchopitelné. Přesto mě zaujala čerstvá novinka Kateřiny Šardické Noci běsů.

Děj zavede čtenáře do malé vesnice, kde se zastavil čas. Lidé zde věří ve staré bohy a magii. Před dvanácti lety se tu stala tragédie. Z postýlek v mateřské škole zmizely neznámo kam čtyři děti - Tom, Sonja, Astrid a její bratříček Max. I přes usilovné pátrání se děti nenašly. Život však šel dál, povídačky utichaly, až do nynější zimní rovnodennosti, kdy se ony zmizelé děti objevily špinavé a bez vzpomínek. Byly ovšem jenom tři. Proč se s nimi nevrátilo i poslední dítě?

Stěžejními postavami jsou Astrid, Tom a Dora. Všem je osmnáct, jsou téměř dospělí, v dětství byli velcí kamarádi. Rozdíl je však v tom, že Astrid a Tom si nic z toho nepamatují.

Z mého pohledu byly hlavní hrdinové sympatičtí - prošli si určitým vývojem od ustrašeného káčátka až po statečné a odvážné jedince.

Příběh je založen na slovanských legendách a tradicích, které místní dodržují. Čtenář hodně uslyší o Dažbogovi, rožanicích či nočnicích, Dozví se také, co to je kračun a jaká znamení ochrany lidé používali před zlými bytostmi.

„Ulehnu, usnu a probudím se, neboť síly zla na mne nemohou.“

Více než na akci se autorka zaměřila na atmosféru. Celý příběh se odehrává v posledních dvanácti dnech v roce, počínaje zimní rovnodenností, kdy se brány mezi světem skutečným a tím magickým otevírají. Pochmurná atmosféra, zima, mráz, holé stromy bez listí, strach obyvatel a jejich nenávist, to vše vede k tomu, že příběh dostává psychologický nádech.

Kromě samotného příběhu, kdy chce Astrid zachránit svého bratra Maxe ze světa snů, musí řešit i rodinné záležitosti a vyplouvají tak na povrch tajemství, o kterých Astrid neměla ponětí.

A i když je to kniha zařazená do kategorie young/adult, s chutí si ji přečtou i dospělí čtenáři - je to temné, mrazivé a syrové. A slabší povahy se možná budou bát i usnout. Noci běsů je na pomezí hororu, tajemna i rodinného dramatu.

Čeští autoři mě stále baví a neustále mě těší, že se jejich tvorba dá přirovnat i k tolik čtené zahraniční literatuře. Kateřina Šardická je pro mě příjemným překvapením a rozhodně budu její tvorbu sledovat.

Komentáře (0)