Ukaž očka svý...

recenze

Lovec očí (2015) 4 z 5

/ Thanyss

Není to tak dávno, co Sebastian Fitzek přišel s dobrým a napínavým Sběratelem očí. Psychothrillerem, který mi chvilku doslova nedal spát a moje nervy napínal jak struny. A nyní přichází tento člověk s dalším sadistickým magorem. Zatímco jeden oči odstraňoval, ten druhý se jich nemůže nabažit natolik, že svým obětem odřezává oční víčka, aby nebylo možné oči zavřít a skrýt. Seznamte se s Lovcem očí.

Přestože autor v předmluvě tvrdí, že není nezbytně nutné, abyste četli předchozí díl, můžete a nemusíte se tím řídit. Osobně bych vám však doporučila, pokud jste Sběratele ještě nečetli, toto nebrat na vědomí a investovat čas do prvního dílu, protože:

a) Stojí to za to
b) Přeci jen vám pak budou jasné širší souvislosti
c) Zatraceně víc si to užijete

Lovec začíná v podstatě tam, kde Sběratel skončil. Alexander Zorbach se snaží v krátkém časovém horizontu najít svého nezvěstného syna Juliana. Bohužel však limit o sedm minut překročí… Ale Sběratel je vlastně fajn chlápek a nabídne Alexovi ještě jednu další šanci. Možnost. Řešení.

Milovali jste někdy někoho tak, že byste byli ochotni pro něj zemřít?

A na scénu nám nastupuje náš nový psychopatický pošuk – Lovec očí. Renomovaný oční chirurg, který svým ženským obětem nejdříve operativně odstraní oční víčka, poté je několikanásobně znásilní v zrcadlové místnosti a nakonec takto zmrzačené a psychicky zdeptané propustí na svobodu. Sám se tak pasoval na boha a spravedlivého samosoudce v jedné osobě. Podle něj si ženy odpykaly trest za svou vinu. Není divu, že téměř všechny následně spáchají sebevraždu. Až na jednu.

Policie má psychopata pěkně ve své moci, jenže bohužel pro nedostatek důkazů je nucena pustit jej na svobodu.

Navíc to vypadá, že Sběratel a Lovec mají něco společného. Klubko se začíná zamotávat, vlákna se zauzlovávají a jízda začíná.

Dovedete si vůbec představit, že vám někdo vezme možnost zavřít oči? Mrkat? Že budete nuceni spát s otevřenýma očima? Den za dnem sledovat vše, co se kolem vás děje, aniž byste měli možnost něco z toho nevidět? Brrr. Mráz mi po zádech běhá ještě teď.

Nutno podotknout, že Sebastian Fitzek zachoval vysokou čtivost a napětí i v tomto příběhu, i když se mi zdálo, že Sběratel očí měl přece jen svižnější tempo a puls mi vyskočil na běžeckou frekvenci mnohem častěji. Nedovedu si však představit, že by si takovou úroveň kniha udržela i pro toho, kdo nečetl předchozí díl.

Sem tam autor balancoval na hraně, co se týče překombinování děje, ale v rámci možností to ustál celkem obstojně. Do světa tak pustil další brutalitku, která zatíží vaši představivost a psychiku na nejvyšší únosnou mez. A mám dojem, že pan Fitzek s námi ještě neskončil.

Takže pokud se vám zdá, že máte poslední dobou moc dobrou náladu, všichni se na vás usmívají, v práci se vám daří a zkrátka všeho toho dobrého je na vás nějak podezřele moc, směle do Lovce očí. Jen si dovolím malé varování, někomu by kniha mohla rozvířit obsah žaludku. Četbu tedy zahajte na lačno nebo si dejte k jídlu něco lehkého, případně takovou stravu, u níž nebudete litovat, že by mohla opustit vaše útroby.