Úctyhodné vzpomínky

recenze

„Gates? Já znám dva. Jeden je ten počítačový mág a druhý nějaký americký politik,“ mohl by mudrovat nějaký novodobý Švejk. Autorem knižních vzpomínek, jejichž recenzi začínáte číst, je druhý ze zmiňovaných Gatesů, Robert M. Gates. Americký politik, narozený v roce 1943, se stal v roce 2006, vybaven bohatou profesní zkušeností z tajných služeb, ministrem obrany Spojených států amerických. Mezi svými předchůdci i následovníky v čele Pentagonu vyčnívá tím, že byl takříkajíc sluhou dvou pánů. Nikoli však naráz, nýbrž postupně. Do vládního křesla byl angažován prezidentem Georgem Bushem mladším, v knize pro odlišení od svého otce označovaným podle svého pořadí v prezidentské funkci též jako Bush 43. Ve své funkci zůstal, k překvapení mnohých, i po část funkčního období Bushova nástupce Baracka Obamy.

Gatesovy vzpomínky je bez jakýchkoli pochybností možné z několika důvodů označit za úctyhodné. Začít může již rozsahem. V českém překladu, po mém soudu kvalitně vyvedeném Radovanem Bartošem, má kniha 630 stran. Ovšem úctyhodnost co do množství textu by jistě nebyla tou úctyhodností nejdůležitější. Mnohem více jde o to, že Gates předkládá čtenářům memoáry zaplněné do první do poslední stránky neuvěřitelným množstvím detailních informací, které jsou jistě nedocenitelným pramenem i pro historiky a politology. Nepochybně nesmírně pečlivě vedený politikův osobní archiv mu umožnil popisovat do všech podrobností americkou politiku zejména ve vztahu k válce v Iráku a Afghánistánu. Ve zmiňované podrobnosti se však zejména pro neamerického čtenáře skýtá i nebezpečí jistého zahlcení daty a detaily. Podle mého názoru by zvláště v pasážích týkajících se irácké války zkrácení textu bylo ku prospěchu jeho čtivosti, aniž by informační hodnota byla nějak významněji snížena.

Tou nejpodstatnější úctyhodností je ovšem Gatesův přístup k zastávané funkci. Jako cíl si stanovil dokonalý, mohu-li to tak říci, servis vojákům, kteří pro svou vlast nasazují zdraví a životy někde na druhém konci světa. Právě tíha rozhodování o jejich osudech nakonec Gatese vedla k rezignaci, když nemohl dále unést, že se ze zahraničních misí vracejí nejednou zranění na duši či těle, co hůř, že se nevracejí leckdy vůbec.

Memoáry někdejšího amerického ministra obrany dávají nahlédnout do zákulisí americké politiky, zejména pokud jde o vztah ministerstva obrany na straně jedné a Kongresu na straně druhé. Velmi zajímavé je též líčení stylu vlády obou zmíněných prezidentů. Bush 43, jehož mediální obraz není, ať už z jakýchkoli důvodů, příliš lichotivý, vychází z Gatesových vzpomínek velmi pozitivně. Ani k Baracku Obamovi nezaujímá Gates nijak výrazně kritický postoj, ovšem Bush mu byl zjevně bližší.

Kniha patří k titulům, které po přečtení neodložíte do knihovny navždy. Vybavena podrobným rejstříkem, stane se jistě i v budoucnu zdrojem informací, které jednoduše na internetu nenajdete. Pro první, kontinuální čtení, bych býval uvítal, kdyby byla kniha, jak řečeno nikoli malých rozměrů, k dispozici i v elektronické podobě.

Není však nejmenších pohyb, že je nutné ocenit, že vzpomínky Roberta M. Gatese má český čtenář k dispozici v českém překladu. Soudím, že nejednoho při jejich čtení napadne, kolik by se mezi českými ministry našlo těch, kteří by mohli čtenářům nabídnout memoáry tak kvalitní, jak obsahem, tak i formou.

Komentáře (0)