Ty máš ale kukadla!

recenze

Sběratel očí. Knížka, kterou jsem si vybrala jenom kvůli tomu názvu. Jistě tedy, hledala jsem nějakou detektivku, thriller, ale nic konkrétního – hledala jsem něco, co mě zaujme na první pohled. A se sběratelem očí jsme si do oka padli hned. Jak příhodné!

Potom, co jsem si Sběratele očí přinesla domů a dostatečně se nabažila té specifické vůně nové knihy, čekalo mě překvapení. Kniha totiž začíná epilogem a první kapitola je vlastně ta poslední – jaký to zmatek! Je to chyba, trik, nebo je za tím nějaký vyšší záměr? Už jen touhle zvláštností, názvem a obálkou jsem byla okouzlena, bylo mi jasné, že tahle kniha bude něco!

Bývalý policista a nynější novinář Alexander Zorbach ne zcela beztrestným způsobem – odposlechem policejního rádia – zjistí, že Sběratel očí je znovu ve hře. Ten rošťák se vrátil! Inu teď můžou jen začít odpočítávat, kdy zase započne se svými ohavně dokonalými hrátkami.

Berlínský Sběratel očí, hnus prvního řádu, přesto jakýsi zvrácený umělec. Jak to u sériových vrahů bývá, vždycky jede podle stejného scénáře. Zabije matku, unese dítě a vyzve otce, ať si s ním zahraje vražednou hru na schovávanou. Pokud muž najde svoje dítě dřív, než skončí odpočet na stopkách v ruce jeho zavražděné ženy, vyhrál a může si dítě odnést. Pokud ne, Sběratel nechá dítě zemřít a poté ho odešle majiteli v úhledném balíčku. Dítěti nic nechybí, tedy až na jednu maličkost – levé oko, které psychopat vyřízl ještě zaživa. Sběratel přece potřebuje svůj suvenýr.

A právě Alexander se stává podezřelým číslo jedna. Všechno hraje proti němu a on na svou obhajobu nemůže nic použít. Po jednom ne zcela vydařeném zásahu, kvůli kterému od policie odešel, má sem tam psychický defekt. Totiž výpadky paměti – to je celkem na prd, když jste podezřelý ze série vražd.

A tehdy se setkává se slepo ženou, která mu vypráví neuvěřitelný příběh. Alina, tak se žena jmenuje, tvrdí, že má jistý dar. Dokáže dotykem nahlédnout do minulosti konkrétní osoby. Neumí to ovládat, prostě se to někdy stane. Alexander je nedůvěřiví, stejně jako ostatní, komu se Alina svěřila, ale když žena pokračuje, zpozorní. Alina pracuje jako masérka. Před nedávnem k ní přišel jeden muž, a když se ho poprvé dotkla, měla vizi. Tu nejhorší vizi, jakou si kdo dovede představit. Ve své hlavě viděla věci, které mohl vidět jenom skutečný Sběratel očí.

Alexander chce své jméno očistit, chce dokázat, že je nevinný a jediný, kdo mu v tom může pomoci je slepá Alina.

Uf, co na to říct, než jen uf! Sebastian Fitzek je pan spisovatel s velkým P a jeho Sběratel očí je fakt nářez. Ještě teď se mi z toho tak trochu točí hlava. Není divu, od prvních stránek jsem si připadala jako v šíleném lunaparku. Příběh je jako hodně drsný strašidelný zámek a styl psaní jak horská dráha. Je k tomu potřeba silný žaludek, ale když to vydržíte, jste odměněni pořádnou porcí adrenalinu.

Děj je propracovaný, jeho psychologická rovina vás rozdrtí a přesto si autor ještě našel chvíli, aby nám přiblížil život slepých lidí. Smekám před ním, a když jsem na začátku říkala, že kniha bude něco, ani v nejmenším jsem netušila, jak moc mám pravdu. Brilantní.

Komentáře (0)