Triologie Selekce

recenze

Selekce se stala mezi dívkami hitem a tak se nějak dostalo i na mě. Možná se ptáte, jak je to možný? Co mě to vůbec popadlo, pač je pravda, že četba pro náctileté není můj obvyklý šálek čaje a obvykle se podobným knihám spíše vyhýbám. Možná za to může ten boom kolem, možná částečně i obálka knihy, ale i tak největší podíl přikládám faktu, že mě kniha zajímala.

Zajímala, ale ne z toho důvodu, že bych chtěla přečíst pohádku o Americe a jejím životě v paláci. Nezajímala jsem se ani tak o prince, jako spíše o prostředí, které autorka vykonstruovala.

Že si sérii (nebo alespoň jednu knihu) přečtu, jsem se rozhodla po přečtení jednoho z komentářů. Komentáře typu: "Týýý jo, ty kasty, to je fakt hnus." Řekněme, když jsem zjistila, že autorka dokázala příběhu vpasovat kasty hned jsem od knihy očekávala něco víc než jen obyčejné lovestory. Objednala jsem si tedy box a přemýšlela nad tím, jestli jsem neudělala hloupost a snad tajně doufala, že to za něco bude stát. Ano trilogie měla sice vysoké hodnocení, ale upřímně, jsem neměla pochyb o tom, že většinou ji hodnotili puberťačky kterým se úplně pobláznily hormony, když princ nabídl lady rámě na společnou procházku po zámecké zahradě.

Balíček dorazil českou poštou během rekordních dvou dnů. Vyčlenila jsem si odpoledne a byla jsem napjatá zda vůbec vydržím číst několik desítek stránek bez toho abych knihu zavřela a zase na dlouhou dobu na tento žánr zanevřela.

Byla jsem velice překvapena když jsem přelouskala první stránku. Líbil se mi styl, kterým je kniha psaná, ale i tak nebylo ještě vyhráno. Co se týče jazyka, nemám nejmenší ponětí o tom, jak je tomu v originále, ale český překlad je zdařilý. Ano, ano, Selekce na mě udělala dobrý první dojem. Knížku jsem přelouskala za šest a kousek hodiny a musím říct že ten pozitivní dojem jsem si udržela až dokonce.

Selekce předčila moje očekávání. Kiera Cass vykonstruovala pěkné prostředí pro děj ve kterém se celá triologie odehrává. Je poznat, že nebrala na lehkou váhu ani drobné detaily. Velice mě potěšilo, jak byli jisté věci podány. Poznala jsem i bez toho abych si o autorce dříve něco přečetla, že studovala historii - zkrátka, to jak některé věci podala bylo opravdu charakteristické. Obdivuji, že se také nebála některé věci zmínit.

Co se týče té romantické části, kvůli které to většina lidí čte, i ta byla na poměrně vysoké úrovni. Asi bych u toho i před výše zmíněné klady nevydržela, kdyby to byl propadák. Sice se od začátku až dokonce všechno dalo předpokládat a teď nemyslím jen onen fakt kdo selekci vyhraje, ale například osud krále, apod. Ale i tak jsem tohle čtení nebrala jako ztrátu času a byla jsem nakonec ráda, že jsem si knihy objednala.

V následujících dnech jsem se pustila do zbývajících dvou dílů. Každý mi zabral tak po osmi hodinách, každá byla hezky na jedno odpoledne. Opět by se dali zmínit ty stejné věci jako u prvního dílu. Jen bych ještě dodala, že na rozdíl od toho prvního na mě v několika okamžicích působili strašně rozvláčně, až jsem si říkala jestli by autorka neudělala lépe, kdyby děj smrskla do jedné knihy. Ale výsledek i tak oběd skvělý.

A jaký je můj celkový dojem z triologie? No.. Jasně že dobrý. Našla jsem v řádcích co jsem hledala a přečetla jsem všechny tři díly, takže závěr je asi jasný. Dokonce jsem chvíli přemýšlela nad tím (ne snad vás nenapadlo že napíšu jaké by to bylo na místě Ameriky - to chraň), že kdybych měla jistotu, že se knihy tohoto žánru budu držet na této úrovni možná bych se nebránila tomu si občasně nějakou přečíst. Přeci jen, je to dobré na oddych, člověk nemusí nad ničem přemýšlet.


Mám pochopení pro dívčiny, které se do příběhu položí a zasní se nad tím, jaké by to bylo se do samotné selekce dostat a nebo být přímo na místě samotné Ameriky, přeci jen každá z nás, byť jen na kratičký okamžik chtěla být někdy princeznou. (přemýšlím)

Usmívám se nad tím, když čtu ty příspěvky do diskuzí o tom jaké by to bylo být na místě Mer a moci se stát princeznou, dokonce královnou. Chápu to. Mě však v zákoutích mého mozku uvízla jiná myšlenka a to na to, jaké to by to bylo být na místě Maxona. Míst před sebou 35 osob a vědět, že mezi nimi musím najít svého budoucího partnera.

A tím se dostávám k tomu, čím mě Kiera Cass velice překvapila. Ona totiž napsala knížku s titulem Princ (bohužel v češtině nevyšla) o které je známé, že je napsána právě z Maxonova pohledu. Čímž si u mě zasloužila velký obdiv, nestává se totiž moc často, aby autoři byť jen částečně chtěli odporovat tomu co napsali v jiných knihách. Nevím, jak vy, ale já doufám, že Princ brzy vyjde i v češtině a pokud ne, nezbude mi nic jiného než se pustit do louskání originálu. Protože bych si neodpustila, kdybych si nepřečetla i ten pohled, který mě zajímá mnohem víc.


„Někdo to vyhrát musí Americo. A ty máš stejnou šanci jako ostatní.“

Komentáře (0)