Tři v Tom

recenze

Otevřít pokoj č. 217 je nebezpečné. Je v něm něco, co po vás půjde, co vás bude pronásledovat, co vás bude chtít dostat. Děsí vás to, ale zároveň pociťujete nutkání strčit dovnitř alespoň dva prstíčky. Jenže uvnitř se neohřejete a nepůjdete zase dál. Víte to vy, když nahlížíte do „bezpečných“ stránek Kingovy knihy, a ví to i malý Danny Torrance, když odemkne onen pokoj univerzálním klíčem. A to je zatím jen jeden pokoj v celém hotelu.

Overlook, tak se jmenuje onen luxusní hotel vysoko v horách. Přes léto bydliště smetánky, přes zimu sněhem zapadaná tichá pevnost bez přístupové cesty vzdálená desítky mil od nejbližší civilizace. Ale i o tu se musí někdo starat.
Nabídka padne na Jacka Torrance, neúspěšného spisovatele a propuštěného učitele. Na dobu osmi měsíců se má stát správcem a udržet hotel naživu až do května. Smí si s sebou vzít rodinu – manželku Wendy a pětiletého syna Dannyho. Budou zde po celou dobu sami. Zasněženi. Odříznuti.
Jak moc se dá hotel skutečně udržovat „naživu“, pociťuje hlavně Danny, nesmírně bystré dítě s telepatickými a jasnovideckými schopnostmi. A hotel naopak cítí jeho přítomnost.

Tři lidé v jednom obrovském uzavřeném prostoru. To ticho. A každé zasvištění větru, každé zaskřípění okenic vyvolává strach a paniku (z čeho?), umocňuje představivost (nebo se mi to nezdá?), probouzí další zvuky (náhoda?).
Všichni tři mají spoustu času přemýšlet o těch druhých a sami o sobě. Hledat své vnitřní strašáky a zaplňovat jimi opuštěné místnosti.

Osvícení nenabízí bezpečné stránky, bezpečný strach fantasmagorických hororů s cákanci krve a rozšklebenými zombíky. Tuhle knihu nemůžete jen tak odložit. Zvuky zevnitř jen tak nezmizí. Skřípění. Vrzání. Fučení. Šustění. Šplíchání. Bouchání…a ty kroky…jen tak…

Komentáře (0)