Trhni si! aneb jedna velká hrůza na čtyřech stovkách stran

recenze

Trhni si! (2014) / TheShmash (166 views)
Trhni si! aneb jedna velká hrůza na čtyřech stovkách stran
392 stran je opravdu hodně. Obzvlášť, když je kniha o ničem, hlavní hrdinka otravná a příběh ještě o větším ničem, který by mohl být zkrácen tak na čtvrtinu svojí aktuální délky.
Ne, nebavilo mě to. Prakticky celá kniha je postavená na sarkastických a útočných-ale-z-lásky-myšlených rozhovorech Mii s kluky, ve kterých se to hemží nadávkami, narážkami a neustálém špičkovaní.

Sama hlavní hrdinka Mia by potřebovala psychoterapii, protože se naštvává při každé sebemenší poznámce, kterou o ní někdo pronese a je tak strašně otravná rádoby-drsňačka, která to vážně nemá v hlavě v pořádku a je zralá na pěst. Neustále remcá a vyjíždí na každého, kdo se na ni odváží promluvit.

Mimo to bych z autorčiny klávesnice odstranila otazníky a vykřičníky, obzvlášť ve spojení, protože těmi se to v knize jenom hemžilo. Sice to dokonale podtrhovalo příšernou Miinu osobnost, které její vyprávění odpovídalo, ale po sto stránkách mi to lezlo na nervy.

Miino vyprávění, to je další věc, který mě místy iritovala - ovšem ne tak často jako ty všudypřítomné sarkastické rozhovory, co si budeme povídat - autorka měla ve velké oblibě začít popisovat, jak někdo přišel k Mie, jak na ní promluvil, jak se na ní usmál, jak se spolu bavili, a teprve po odstavci nebo víc říct jeho jméno. Nejspíš to mělo navodit nějaký pocit napětí nebo co, ale minulo se to naprosto účinkem.

Také by se jistě příjemněji četlo, kdyby si autorka vybrala, jestli chce vyprávět spisovně nebo nespisovně, protože v popisech Mia často říkala nějaká nespisovná slova a přitom všechny další věty byly normálně spisovně.

Všechny vedlejší postavy - kluci, se kterými Mia žila, mi splývali. S Miou jich bydlelo v domě šest a jejich charaktery se překrývaly a skoro by se nedali odlišit, kdyby neměli jména a autorka neměla přímé popisy. V těch je měla vymyšlené hezky, ale když došlo na rozhovory a konfrontace jako takové, všichni se vyznačovali dvěma schodnými vlastnostmi: pořád se špičkovali s Miou a všichni ji zbožňovali (ale jenom kamarádsky). Myšlením a chováním by se dali všichni popsat jako nadržení, rádoby vtipní a neustále se pošťuchující s Miou. Jediná výjimka byl nejspíš Lenny, který se choval prostě jako starostlivý otec. Co ale paní Kabeláčová zvládla bylo, že Mia alespoň nebyla drsňačka, dítě ulice a nevinná panna zároveň. Za to má rozhodně plus. Kdyby byla Mia panna čekající na pana Pravého, hodila bych knihu z okna.
Na postavách ani není vidět žádný vývoj. I když se Mia zamiluje, je pořád stejně výbušná a nasraná, že by od ní každý normální člověk utekl, protože na tom vážně nic hezkého ani cool nebo drsňáckého (jak to autorka asi zamýšlela) není.

Kniha mě přestala bavit tak po sto padesáti stránkách, protože mi došlo, že všechny dialogy jsou jenom o hádání a pošťuchování a na tom celá kniha stojí (nebo spíš padá). Kdyby Kabeláčová zkrátila na dvě stě stránek celou knihu, rozhodně by to bylo lepší pro všechny čtenáře. Takhle je to celé na jedno brdo, o ničem a nudné. Když jsem se dostala přes půlku, nemohla jsem se dočkat konce, ale ne z důvodu, že bych byla napjatá, ale protože mi bylo líto skončit, když už jsem dočetla tak daleko. Musím autorce připsat plus, že nevytvořila žádnou dokonale andělsky hodnou postavu, ale to je tak všechno.

Ani děj není zrovna moc realistický, jsou tam takové ty typické prvky - parta mladistvých žije spolu v domě, utíkají před zákonem, a ještě k tomu mají práci, ve které si vydělají dost peněz, aby takhle mohli žít. Je to zkrátka celé šíleně dlouhé a otravné. Zápletka je potom hodně slabá, taková lehká a opět - založená na tom, že je Mia prostě hloupá a omezená a dělá jí problémy pouhé vyslechnutí názoru druhých lidí. Ale když se prokoušete knihou do půlky, rychle vám dojde, že nic jiného ani nelze čekat.

Velké plus je akorát obálka, ta je naprosto úžasně jednoduchá, ale moc hezká. Vážně se na ní moc hezky kouká, takže jsem ráda, že jí mám v knihovničce. A na rozdíl od jistých hrůz, které k nám chodí z Ameriky, se kniha dala číst, dal se nad ní zabít čas. A to je alespoň malé plus.

Komentáře (0)

kniha Trhni si! recenze