Trápení královské rodiny

recenze

Už dvě a půl staletí vládnou v Americe Washingtonové. Ale brzy získá Amerika svoji první královnu. Princezna Beatrice se na tuto roli připravuje celý svůj život a kromě odpůrců žen na trůnu ji mají všichni rádi. Je tu ale jedna věc, která jí chybí k dokonalosti. Beatrice, která kvůli svému postavení nikdy neměla žádný vztah, si musí najít vhodného manžela. Je to její povinnost a hodlá ji splnit. Ale co se stane, když se jí do jejích plánů připlete láska?

Princezna Samantha se celý svůj život cítí odstrčená. Všichni se zajímají jenom o Beatrice nebo její dvojče prince Jeffersona. Proto se na sebe snaží upozornit všemožnými eskapádami, aby se alespoň jednou někdo zajímal o ni. A když si konečně myslí, že by i ona mohla najít své místo a kousek štěstí, vypadá to, že jí Beatrice všechno sebere.

Samantha má jen jednu blízkou kamarádku, Ninu. Ta má však své vlastní problémy. Je zamilovaná do prince Jeffersona a neví, co s tím má dělat. Doufá, že na něj zapomene, ale když jste nejlepší kamarádka princezny, je těžké se vyhnout jejímu bratrovy.

Daphne se ve vysokých kruzích pohybuje už od narození. Ale její postavení zkrátka nestačí. Chce získat tak vysoký titul, jak jen je možné. Proto hodlá za každou cenu obnovit svůj vztah s princem Jeffersonem. Její záměr jí však komplikuje princův nejlepší kamarád.

Kniha je psaná v ich-formě z pohledů hlavních ženských postav – Beatrice, Samanthy, Niny a Daphne. Přestože střídání pohledů umožňuje sledovat příběh z různých úhlů, styl psaní to nezachraňuje. Katharine McGee totiž neumí jít přímo k věci. Hlavní linku neustále přerušuje a vkládá do ní buď „historické fakty“ nebo flashbacky, které příběh nikam neposouvají. Naopak knize spíše ubližují. Jednak proto, že příběh neplyne hladce a pak je vlivem zbytečných informací neskutečně nudný.

Podobnou katastrofou jako styl psaní jsou v Americké princezně i postavy, především ženské. Každá ze čtyř hlavních protagonistek je sice jiná, ale všechny se chovají svým způsobem absurdně a nereálně. Možná, kdyby nebyla kniha vyprávěna z jejich pohledů, nebylo by to tolik znát, ale v tomhle provedení jsou opravdu nesnesitelné.

Trochu lépe jsou na tom hlavní mužští protagonisté. Možná je to způsobeno i tím, že jim skrz knihu není vidět do hlavy, ale oproti hlavním hrdinkám dává jejich chování smysl. Jsou mnohem lépe propracovaní a nechovají se nerozhodně a iracionálně.

Příběh mi přijde jako jedno velké klišé, ve kterém autorka splácala několik věcí dohromady. Nápad monarchie v Americe je sice dobrý, ale není využitý žádným originálním způsobem. Při čtení mi připadalo, jako by autorka smíchala zápletku z filmu Deník princezny, seriálu The Roayls a navrch přidala ještě většinu klišé, které můžeme v literatuře najít.

Ačkoli jsou klišé náměty a inspirace jinými žánry v omezené míře skvělé, v téhle knize jsem bohužel nic jiného nenašla. Ani jednu originální a relevantní myšlenku. Navíc se v příběhu občas objevovaly absurdnosti, které mi vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v 21. století, nedávaly smysl. Monarchie nemonarchie.

Z Americké princezny jsem hodně zklamaná. Ale přes to jedno velké klišé si myslím, že by kniha nebyla tak špatná, kdyby autorka nevyprávěla příběh skrz Beatrice, Samanthu, Ninu a Daphne a odpustila si dlouhé vsuvky. Bez toho by se sice pořád jednalo o klišé příběh, ale takový, u kterého by si člověk mohl odpočinout. V této podobě se mi na knize líbily snad jen hlavní mužské postavy, které se autorce podle mě opravdu povedly.

Nemyslím si, že bych se ke knize někdy v budoucnu vrátila nebo si přečetla druhý díl a za sebe bohužel nemůžu knihu doporučit. Ale když už, tak by podle mě sedla spíše mladším čtenářům nebo někomu, kdo nehledá nic nového a náročného.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)