Tomáš Zářecký - 15 minus

recenze

15 minus (2011) / Hřibče (379 views)
Tomáš Zářecký - 15 minus
Ke knize jsem přišla jako slepá k houslím. Najednou ji kolem mě četlo několik lidí (shodou okolností byli všichni čtenáři muži), říkali mi, že se od knihy nemohli odtrhnout a museli ji číst až do noci. Jejich tvrzení mě zaujalo z čiré závisti, protože už jsem dlouho nepropadla takové čtenářské vášni, abych musela o ději neustále přemýšlet a nemohla jít spát, dokud nedočtu stránku, kapitolu, celou knihu… Rozhodla jsem se dát knize šanci a stát se tak dobrovolným „závislákem“ na 15 minusovém koktejlu nebezpečí, intrik a odvahy…

Přiznám se, že jméno mladého autora Tomáše Zářeckého, mi nic neříkalo. Navíc jsem se na jeho stránkách dočetla, že se jedná o jeho první literární počin. Mnozí by se možná zděsili a knihu hned odložili, protože by si říkali, že počátky autorské tvorby bývají většinou nepovedené. Já ale nejsem taková a rozhodla jsem se i přesto do čtení více než čtyřsetstránkového thrilleru pustit.

Ze začátku knihy jsem byla mírně na rozpacích. Autor mě napřed zavedl do televizního studia, kde to „žilo“, což mě příjemně navnadilo, a pak hned do depresivního hotelového pokoje, ve kterém se nacházel hlavní hrdina Don se svojí matkou.

Maminka Dona přemlouvala, ať do soutěže nechodí, protože je to příliš nebezpečné. Don jí odvětil, že musí, protože není jiné cesty. Asi si nedovedu pořádně představit, jaké stresové vypětí musel Don zažívat, ale přišlo mi, že se tato scéna až moc protahuje. Těšila jsem se na rychlý úvod a okamžitý vpád na ostrov a zatím se zde dokola řešilo duševní rozpoložení postav. Připadala jsem si jako divák reality show 15 minus, kterému přímý přenos soutěže pustili neplánovaně o den dříve. Doporučuji u této scény vydržet a zatnout zuby, netrvá totiž dlouho. Každopádně se z ní dá odnést ponaučení: když už se rozhodnete pro účast v reality show, tak si sebou rozhodně neberte své rodiče jako morální podporu, neb si pak připadáte silně a odvážně asi stejně jako právě zašlápnutý mravenec.

Abych řekla pravdu, tak si hlavní hrdina po uplakaném úvodu mé srdce příliš nezískal, proto jsem byla zvědavá na další soutěžící. S kým se Don seznámil, jako s prvním, byl přibližně stejně starý Claus. Společně pak prošli komplexem hotelu, seznámili se, nebo alespoň setkali tváří v tvář, s většinou soutěžících a odebrali se na lékařské prohlídky. Asi nikoho nepřekvapí, že se soutěže účastnilo více mužů, než žen. Nemá smysl vám předem prozrazovat jména soutěžících, stejně byste je s největší pravděpodobností zapomněli, ale prozradím vám, že se můžete těšit na profesionální zabijáky, podvodníky, intrikány, hrdiny, zbabělce, sexy krásky a bojovnice.

Jakmile se soutěží dostanou na ostrov, tak začne děj ubíhat v poměrně rychlém a příjemném tempu. Hned po výsadku jsou soutěžící bezstarostní a malují si, že za pár dnů shrábnou miliony a pak si budou užívat někde v luxusu. Jediné, co je v dané situaci trochu trápí je nedostatek jídla a nepohodlné boty. Klid je to však pouze zdánlivý, protože i v ráji se musí ctít zákony džungle, které na sebe nedají dlouho čekat. Při lovu na divočáka dojde k prvnímu usmrcení. Situace je o to nepříjemnější, protože to, co se zdálo být nešťastnou náhodou, byla jen šikovně narafičená a chladnokrevně provedená vražda. Kdo z nich vraždil? Který z nich se podívá smrti do tváře jako další? Nikdo si nemůže být jistý před nikým a mezi soutěžícími zavládne napětí, které by se dalo krájet.

V této knize si, podle mne, snad každý přijde tak trochu na své. Milovník detektivek zde bude mít pár chladnokrevných vražd, čtenáři thrillerů také nebudou ochuzeni, snad jen ti, co čtou červenou knihovnu budou trochu zklamáni, i když… i v 15 minus se dočkáme love story. Předem vás ale upozorňuji – typický happy end nečekejte.

První polovina knihy má svižné tempo, v její druhé půli autor mírně zvolní, ale co taky chcete po hrdinech, jejichž počet klesl během putování na půlku? Velkou část druhé půle knihy jsem si lámala hlavu s tím, kdo se nechce dělit s ostatními a chce výhru jenom pro sebe. Kdo je vrahem prvního člena výpravy za bohatstvím? Musím se přiznat, že jsem to neuhádla. Jisté podezření jsem měla, ale zjistila jsem, že jsem byla vedle jako ta jedle a jasně jsem vraha začala tušit, až když to bylo úplně očividné. Autor totiž nezanechal k jeho určení mnoho vodítek, s největší pravděpodobností bych je při opětovném čtení viděla, ale poprvé jsem se soustředila na hrdiny, jejich vztahy, hádky a přežívání v džungli, proto jsem jim pravděpodobně nevěnovala přílišnou pozornost.

Možná vás zajímá, zda se mi podařilo si na knize na pár dnů vytvořit závislost? Když vám prozradím, že jsem to asi v půlce nevydržela zvědavostí a přečetla jsem si konec, tak si pravděpodobně uděláte obrázek sami, ale přesto se tu otevřeně přiznám, že ano, podařilo. Pár dnů jsem nežila mezi paneláky, ale byla jsem společně s hrdiny v džungli. Do příběhu jsem se natolik vžila, že jsem se necítila jako divák reality show, ale jako soutěžící. Představovala jsem si, jak bych se zachovala sama, kdybych byla na jejich místě, zda bych měla vůbec šanci přežít… Asi ne, ale to mi nezabránilo si to představovat. :) Samozřejmě, že se vyplatí nepodvádět a nečíst si konec dopředu, ale myslím si, že mi to dojem z knihy nezkazilo, jen jsem byla pak ještě více zvědavá. Budu doufat, že budete lepší, než já, a odoláte své zvědavosti, protože pak pro vás konec bude více než překvapivý.

Komentáře (0)

kniha 15 minus recenze