Tohle nene!

recenze

Historie vlků (2019) / ciniminisek (214 views)
Tohle nene!
Sever Minnesoty, matka příroda, jemná, krásná a zároveň zákeřná a drsná. Samota, ticho, žádný kamarádi a rodiče, kteří si ani neuvědomují, že mají nějakou dceru. To je život čtrnáctiletého samorosta jménem Linda.


Její život se skládá z brzkého vstávání, několika kilometrů chůze pěšky tam, kde je aspoň živá duše (tedy do školy), starosti o domácnost a čtyři psi. Jednoho dne stereotypní způsob života protká žena jména Patra se svým synem Paulem. Snadný přivýdělek je nasnadě, a proto Linda neváhá a Paulovi se ujímá dělat chůvu. Lidská a hlavně ta dětská mysl je velmi nevyzpytatelná a i když nic není, jak být má, vše se přeci jeví být v pořádku. Boj o život začíná, nebo ne? A o čí vlastně?

Jako první, co mě na knize upoutalo je těžkopádný styl vyprávění. Ich formu sice preferuji, ale u tohoto titulu mi takříkajíc nešel přes pysky. Kniha je napěchovaná filozofií a psychologií, přesto mám ten pocit, že čeho je moc, toho je příliš. Žádný duševní rozbor se přesto nekonal.

Tím navážu na hlavní aktéry tohoto prazvláštního příběhu a to hlavně Lindu a jejího svěřence Paula. Samotná hrdinka se může zdát velmi inteligentní, přesto tu visí slovíčko ale a neopomíná dospívající a hlavně dítě. Lindy chytrost se tloukla s naivitou a to převážně v banálních věcech, které jsou již předem jasné. Čtenář si tedy nemůže užít momentu překvapení a leckdy, tedy spíše častěji, má tendenci přeskakovat, kdy to vyvrcholení a hlavně uvědomění Lindy bude nasnadě. Když my už to přece víme, že? Jenže ono ne a ne přijít. Čtyřletý Paul mi od první chvíle přišel jako autista. Nevím, zda jste se s takovými dětmi někdy potkali, ale stačí si vzpomenou na film Forrest Gump a hned vám bude jasné, co mám na mysli. Byl chytrý, uvědomělí a vyjma dupaček na něm nebylo absolutně nic dětského, o to smutnější je, když si uvědomíte Paula osud. Přesto o jeho povaze nikde není ani zmínka.

Děj jako takový pro mě nemá žádný poslání... ztrácí smysl od první věty a těžko se navazuje, když si dáte od čtení na chvilku pauzu. Chronologicky totálně zpřeházený a ač jinde to neruší, tady je to až otravné. Ano, já v něm našla i osvětu o fanatickém náboženství, mezi řádky dospívající dívku, která hledá sama sebe a to hlavně sexuálně, nespravedlnost a zároveň neochotu cokoliv změnit, přesto ve mně kniha nevyvolala žádné emoce, nedonutila se pozastavit a přemýšlet nad osudy druhých. Zkrátka, zanechala mě prázdnou.

Abych pouze nekydala hlínu, přeci jen se mi něco líbilo a to dává jasně najevo, jak obrácená kniha je. Jde totiž o popisování okolí, věcí, přírody, zvířat, osob, prostě o popisky prostředí ve kterém se děj odehrává. To, co převažující část knihomolů nemusí, ba dokonce nemají rádi a s oblibou přeskakují a já se řadím mezi ně, v této knize jsem naopak vyhledávala. Vše je popsáno dopodrobna, ale neúnavně, v mnoha odstavcích, ale rychločtivě.

Na závěr dodám pouze to, že příběh je trošku zvrácený, nesmyslný bez sebemenší špetky emocí. Ačkoliv možná budu jediná a možná taky ne, pro mě tento příběh nemá žádný význam, což je veliká škoda a o to větší, že se okrajově dotýká témat, která jinde hýbou světem.

Komentáře (0)

kniha Historie vlků recenze