To přichází další působivý thriller Aleše Novotného

recenze

O tom, že lidé jsou ochotní udělat cokoli, aby ochránili sebe nebo své blízké, vypráví psychologický thriller Aleše Novotného s názvem To přichází děsy, jejž vydalo nakladatelství XYZ 16. června 2022.

Aleš Novotný si získal čtenáře už svou první knížkou Pamatuj na smrt. Český young adult thriller nasbíral velmi pozitivní ohlasy, a právem! Autor v něm rozehrál zajímavý detektivní příběh a vyzbrojil ho postavami s mnoha závažnými problémy, s jakými by se jistě nechtěl potýkat nikdo z nás, ale zároveň jsou pro nás jaksi atraktivní, když se přihodí někomu jinému. A rádi si o nich přečteme, obzvlášť když je čtení napínavé a zahrnuje působivé popisy. Autorův podmanivý vypravěčský styl je patrný ve všech barvitých popisech a nápaditých přirovnáních, s jakými se v jiných knihách nesetkáte.
Všechno, co jsem právě zmínila o románu Pamatuj na smrt, by se dalo beze zbytku vzít a přenést do hodnocení knihy To přichází děsy. Zásadní rozdíl je v tom, že ta druhá kniha je mnohem, MNOHEM temnější.

Thriller To přichází děsy se odehrává v několika časových liniích – v letech 1996, 2003, 2004, 2005 a 2018. V roce 2018 je na staveništi nalezen mrtvý mladík a jeho případu se ujme kapitán Šenkýř, k němuž se právě v této době na čas přestěhuje synovec Tomáš. Zanedlouho je v lese nalezeno tělo dalšího mladého muže a dívka, která by mohla být podezřelou z jeho zabití, záhadně zmizí. Robert Šenkýř musí zjistit, zda je za vraždami nějaká spojitost a kdo je má na svědomí. Druhá hlavní dějová linka spadá hlouběji do minulosti, do roku 1996, a její stěžejní postavu představuje chlapec Simon. Po sebevraždě svého otce, jenž se dopustil strašného zločinu, se stává obětí drsné, dlouhodobé šikany. Na samém konci příběhu se všechny linky a události spojí v nečekaném rozuzlení.
Právě toto propojení jednotlivých časových rovin a postav, jakkoli důmyslné a zajímavé, je pro čtenáře bohužel zdrojem zmatků. Autor vybavil příběh značným množstvím postav, zejména mladých, a vyznat se v nich je občas oříšek. Kdo s kým chodí? Kdo je čí bratr? Kdo se s kým přátelí a koho naopak nemá v lásce? Ještě náročnější je zorientovat se v konkrétních událostech a v tom, kdy k nim přesně došlo. Co jim předcházelo, k čemu vedly? Chvíli jsme v dubnu 2018, hned zase o kousek zpátky v únoru 2018, potom bum a přesuneme se do roku 2005, abychom vzápětí couvli do roku 1996 a znovu si odskočili do roku 2018.
Doporučuji u knihy zůstat a přečíst ji na jeden zátah. Pokud ji na čas odložíte a pak se k ní vrátíte, pravděpodobně se už nechytíte a ten všeobecný chaos vás smete. Počítejte s tím, že budete hodně listovat a znovu hledat již přečtené pasáže, abyste se ujistili, že jste něco pochopili správně. Přečíst knihu naráz bez přestávky nicméně není až takový problém, protože ačkoli je v jistém směru chaotická, je také relativně krátká a má i stručné jednotlivé kapitoly. Rozsah se pohybuje obvykle od tří do cca pěti stran, plus mínus. Příběh jako takový se díky autorově krásnému, procítěnému, a přece zároveň přímému, jaksi trpkému stylu čte snadno a svižně.

Všude se to hemží vraždami a sebevraždami, zoufalým steskem nad ztrátou milovaného člověka, únosy nevinných dětí, psychickým i fyzickým týráním. Nechybí alkoholismus, cizoložství, psychické poruchy, rozvrácené vztahy ani znásilnění. Autor zkrátka vyčerpal snad všechny možnosti představitelných útrap a bolestí, jimiž si lidé mohou procházet, a tak si můžete být zatraceně jistí, že nuda vás v této knize rozhodně nečeká. Zato se ale připravte na pořádnou dávku deprese, bezmoci a smutku. Postavy si procházejí neuvěřitelným peklem a kráčet po té cestě s nimi… No, není to nic pro slabé a přecitlivělé povahy. Osobně jsem čtení musela prokládat epizodami ze svých oblíbených komediálních seriálů, abych se alespoň trochu vzpamatovala. Autor totiž tyto silné okamžiky vylíčil tak podrobně a uvěřitelně, že si nezaslouží nic jiného než obdiv.

Jestli mě na knize opravdu něco mrzí, pak to, že se sympatickému kapitánu Šenkýři nedostalo více prostoru. Z anotace jaksi vyplývá, že právě on je tím hlavním pojítkem mezi všemi záhadami, že on celý případ vyřeší. Vlastně jsme si ale jeho důkladné policejní práce příliš neužili. Záhady se tak nějak vyřešily samy kolem něj. Připadalo mi, jako by zkrátka přišel k hotovému. Také bych uvítala podstatně více scén s vtipným a šarmantním Kristiánem, jenž přináší vítané, ale bohužel jen občasné osvěžení do jinak chmurných témat.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Komentáře (0)