Tíha vesmíru - Jennifer Niven opět nezklamala!

Tíha vesmíru
Každého z nás něco tíží, ale je jen na nás, jestli se tím necháme strhnout na samé dno!


Nejsem hnusnej, ale něco hnusnýho se právě teď chystám udělat. A ty mě za to budeš nenávidět, a pár dalších taky, jenže já to stejně udělám, abych tě ochránil, a sám sebe zrovna tak.

Pokud byste někde potkali Jacka, asi byste ho považovali za normálního středoškoláka. Pohledného, bláznivého kluka, který s partou svých kámošů proplouvá životem i střední školou, tak jak se sluší a patří. Ale asi byste na něm těžko na první pohled poznali jeho handicap.

Jack trpí poruchou mozku zvanou Prosopagnosie - důsledkem vrozené genetické vady nebo v některých případech způsobenou úrazem jisté části mozku. U Jacka se tato vada začala projevovat po pádu ze střechy, když mu bylo asi tak šest. On sám si ale už moc nevzpomínal, kdy se u něj tato porucha začala projevovat, až po delší době si dal pět a pět dohromady a pochopil, že to, jak vnímá ostatní lidi není normální. Prosopagnosie je, zjednodušeně řečeno, nemožnost rozeznávání lidských tváří (obličejová slepota).

Toto je Jackovo největší tajemství, o kterém neví nikdo, dokonce ani jeho rodiče. Jak dlouho to ještě dokáže skrývat?

Lidé z jeho bezprostřední blízkosti, rodina a přátelé...každý den se pro něj stávají novými lidmi, které každý den, každou minutu kdy je nevidí musí znovu poznat, identifikovat a přiřadit je k dané osobě. Každou osobu musí rychle identifikovat podle různých bodů /identifikátorů/ - brada, nos, střapaté vlasy, postava. Stává se to pro něj o to těžší, když je v místnosti více osob, ony se pohybují a on si je pořádně nedokáže prohlédnout. Když se mu to konečně podaří a náhodou tu osobu ztratí na vteřinu z očí, tak pak vše musí znovu a znovu zopakovat. Že je to náročné? To je jen slabé slovo. Při čtení Jackových pasáží v knize si skutečně uvědomíte, jak moc je tato vada "strašná". Jedna věc je nepoznávat lidi kolem sebe, ale představte si i to, že se ráno nepoznáte v zrcadle...

Jmenuji se Libby Stroutová. Pravděpodobně už jste o mně slyšeli...
Před třemi lety jsem byla nejtlustší teenagerka Ameriky. Ve svém nejhorším období jsem vážila 296 kilo, což znamená, že jsem měla zhruba 226 kilo nadváhy.


Libby se jednoho dne zbořil svět a od té doby se ujídala a ujídala. Říkáte si proč, co ji k tomu vedlo? Odpověď je jednoduchá a přitom velmi tíživá. Jenže já vám ji neprozradím. A i velmi těžko bych volila správná slova. Nejlepší bude, když si Libbyiny myšlenkové pochody přečtete sami.

Má neskutečnou sílu si svoji tíhu nést s hrdostí a odhodláním.
Libby se po třech letech vrací zpátky do školy, ten návrat pro ni nebude nijak snadný a asi chápete proč. Jenže Libby je velmi silná osobnost, ač se to možná na první pohled nezdá.

Mnoho lidí ze školy ji poznává, vidí v ní tu holku, kterou před třemi lety vytahovali z domu jeřábem a kvůli níž se musela část domu zbourat. Potýká se se spoustou hanlivých a sobeckých slov, se zlobou, posměchem a nenávistí, v malé míře se tu najde občas i soucit. Jednoho krásného dne a když už si konečně myslí, že školu tento rok nějak přežije, ji zkříží cestu Jack Masselin. Jedna bláznivá hra, náhoda, osud? Tohle všechno najednou zapříčiní, že se tito dva absolutně rozlišní lidé potkají a jakýmsi neobvyklým způsobem spojí jejich cesty i společný osud.

Tlustá holka a kluk, který přede všemi tají, že nikoho nepoznává a jejich společná tíha na srdci. Nesou si s sebou každý den o něco těžší balvan, perou se každý po svém. Někdo by mohl říct, že mají na prsou tíhu celého vesmíru...

Můj dojem:
Znáte Jennifer Niven a četli jste její předchozí knihu Všechny malé zázraky? Pak je vám jistě jasné, že si pro nás autorka opět připravila znamenitý příběh. Stejně jako v předchozí knize, i zde čerpala ze svých vlastních a osobních zkušeností nebo z osobních zkušeností svých nejbližších. Řeknu vám, je to z knihy opět velmi patrné. Protože prostě nemůžete tak dobře psát o něčem, co vy sami neznáte. Klobouk dolů! Jennifer přináší čtenářům životní příběhy, které se zdají být nemožné, ale přitom mohou být každodenní realitou lidí kolem nás. Věděli jste, že Prosopagnosií trpí každý padesátý člověk? A věděli jste, že tuto mozkovou vadu má i fešák a herec Brad Pitt nebo dokonce měl i autor Alenky v Říši divů Lewis Carroll? Víte, že tato slepota se projevuje i u sledování filmů v TV? Dovedete si představit koukat na nějaký pořad či film a neustále nevědět? Tato vada je neléčitelná a její stav je neměnný. Musí se s tím prostě každý naučit žít.

Co takhle obezita, šikana, nenávist, posměch a mnoho dalšího? Tohle všechno se děje a odehrává všude kolem nás a my to nevidíme. Proto jsem ráda, že autorka, která píše pro mladší generaci čtenářů poukazuje na spoustu těchto problémů a tím dává naději spoustě lidem. Věřím, že tyto její knihy ve spoustě lidí vzbudí zájem o to, něco dělat, něco dokázat, svěřit se a bojovat za svoje místo na zemi. U žádného jiného autora jsem to takhle nikdy nevnímala.

Tato kniha je opět skvělým a dokonalým příběh plným nedokonalostí, odlišností a zvláštností. Nelze jinak, než doporučit. Tentokrát nás autorka ušetří proudů slz, ale i přesto nám podá příběh, který zasáhne a který po sobě po přečtení zanechá neviditelný, ale duševně pociťovatelný otisk.


Hodnocení: 80%
Recenze napsáno pro Knihy Dobrovský.

www.kniznidenicek.blogspot.cz

autor: mmmisulka.r · 19. června v 11:27 · přečteno 57x

Komentáře (0)