Ticho – šestý díl série od islandské autorky

recenze

V kufru odstaveného auta jsou nalezeny ostatky ženského těla – rozsekané a bez hlavy. Pro vyšetřovací tým z Reykjavíku tak začíná jeden z nejtěžších úkolů, protože nejen že musejí nějak identifikovat, komu ostatky patří, ale ještě je stopy zavádějí až jedenáct let zpět...

Má milovaná Yrsa Sigurðardóttir... na každou její knihu se těším jako malé dítě, pokaždé se přemlouvám, že ji ještě nebudu číst, abych se mohla těšit déle, ale nikdy to nevydržím. A tentokrát to bylo o to těžší, že to je poslední díl této série...

Chcete vědět, jaké Ticho je? Je naprosto skvělé, boží a dokonalé! Napínavé a mrazivé čtení, které postupně graduje, občas je vyplněno i humornou či ironickou konverzací, která v potřebných chvílích odlehčuje, protože téma je poměrně děsivé – ztráta dítěte. A nenechte se zmást úvodními pasážemi – vše je tam proto, že to tam má být...

Opět se zde setkáme se známou partou postav – Freya, Huldar, Erla a vyšetřovací tým, a samozřejmě nechybí ani malá, rozkošně se mračící, Saga. A je toho víc, protože autorka si pro nás připravila nejedno překvapení, a musím říct, že některá odhalení mě i velmi pobavila (a i jsem se trefila při svém tipování).

Pokud vás kniha láká a předchozí díly jste nečetli, jistě vás potěší, že knihy ze série je možné číst zvlášť. Já osobně to však moc to nedoporučuju - přijdete tak o postupný vývoj postav, a to by byla velká, opravdu velká škoda.

Loučení je to těžké, protože jsem si Freyu a Huldara hodně oblíbila, ale je to loučení důstojné. A já se teď budu těšit na další autorčiny knihy, doufám že se dočkám brzy...

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada (Metafora)

Komentáře (0)