Ticho a vřava v děsivosti diktatury

recenze

Ticho a vřava (2014) / Boboking (217 views)
Ticho a vřava v děsivosti diktatury
Egypt, Tunisko a další arabské země na jihu Středozemního moře byly pro nás většinou jen jména prázdninových destinací a historických památek, z jejich reality a politiky jsme ale zavřeni v chráněných letoviscích toho moc neviděli a neslyšeli. Pak přišlo tzv. Arabské jaro a na nás se z médií vyvalila hromada děsivých informací a zpráv o skutečném stavu těchto zemí. O každodenní realitě jedné z nich je právě román „Ticho a vřava“ autora Nihada Sireese (*1950).

V knize sice není konkrétně jmenovaná žádná země, přesto není pochyb, že tento syrský autor, který v roce 2012 utekl ze své země, popisuje právě svoji domovinu, zemi, kterou už od roku 2000 ovládá Bašár Asad, jeden z nejkrutějších vládců současného světa. Průvodcem jednoho dne v toto totalitě nám je spisovatel Fathi Chinn, kdysi uznávaný autor a osobnost uměleckého světa.

Teď už několik let „zas jedna zrádcovská svině“, řečeno terminologií místních milicionářů. Bez práce, svobodný, s milenkou, a bez nějaké perspektivy, se ráno probouzí do dalšího dne, do vedra a dusna, do neskutečné lidské vřavy způsobené dalším oslavným průvodem tisícovek lidí na počest jediného a největšího Vůdce.

Právě onen hluk, vedro a vřava, způsobená tlampači a agitátory režimu, je spojena s absurditou celého systému. Fathi chce pouze ticho, chladivý stín, věci, kterému v současném bytí přináší pouze jeho milenka Lama, náruživá a oddaná mladá žena, která byla příčinou jeho zatracení. V hádce s jejím bývalým manželem totiž vykřikl něco neslušného na adresu vládnoucí strany. A tím začal jeho sestup.

Fathi vychází do ulic, do monstprůvodu, na jehož zbytečnosti a lidské fanatičnosti nám předkládá obludnost celého systému. Systému, v kterém je bití, násilí a smrt běžným jevem. Fanatičtí nadšenci jsou po desítkách ušlapáni k smrti, naopak odpadlíci nevykazující davové nadšení jsou stranickými a policejními milicemi k smrti ubiti za trest. Sám hrdina se hned po opuštění dveří bytu dostane do konfliktu s milicemi, a je mu zabavena legitimace. Má si pro ni přijít na místní stanici odpoledne. A tam směřuje celý příběh.
N. Sireese nepopisuje knihu jako realistický, krvavý sled teroru. Používá spíše jistý nadhled, jako nazírání do absurdistánu, kde rozmary Vůdce určují vaše bytí, štěstí, či zmar. Jako ze světa knih Franze Kafky, na což literární teoretici často poukazují. Fathi neprochází dějem jako člověk plný strachu, ale spíše jako „popichovač“, který se snaží svým chováním a řečmi provokovat celý aparát. Vše za podpory žen z jeho okolí, ať jeho milenky, či jeho matky - vdovy, která všemu nasadí korunu, když mu řekne, že za pár dní se znovu vdává, za jednoho z velkých pohlavárů Vůdcova režimu.

„Ticho a vřava“ je krátkým románem, ve kterém starší možná vzpomenou na doby, kdy i my tady v davech třásly mávátky a z plna hrdla křičeli: „Ať žije…!“ Ale taky příběh plný kouzla lásky a erotiky, coby protikladu hrůzy kolem.

V překladu Alexandry Pflimpflové a s doslovem Petra Fischera vydala Euromedia – Odeon v edici Světová knihovna v roce 2014.

Komentáře (0)

kniha Ticho a vřava recenze