Tibetský mnich v Hamburku

recenze

Mimoevropan v Evropě (2018) / MartinaF
Tibetský mnich v Hamburku
Když jsem četla anotaci na knihu Mimoevropan v Evropě a dostala jsem se k poznámce bláznivý kolotoč událostí, myslela jsem si, že to bude kniha víceméně vtipná. Po přečtení jsem zjistila, že až tak humorná nebyla.

V Hamburku ve čtvrti Grindel žije spousta lidí. Ve Smrkové ulici číslo 7 bydlí mladý manželský pár - Maya je úspěšná právnička a Daniel pracuje v televizi jako moderátor počasí. Navenek se zdá, že jsou šťastní a mají se rádi. Tato bublina však praskne, když k nim přijede na návštěvu mnich Siri ze Srí Lanky. Díky (nebo kvůli) němu se ukážou problémy, které by jindy zůstaly skryty - Daniel by se dál trápil v televizi a sledoval mnohem úspěšnějího kolegu a Maya by nikdy nahlas nepřiznala, že je nešťastná z toho, že nemůže otěhotnět. Kdyby nepřijel, neobrátil by lidem z Grindelu život vzhůru nohama.

Zdravím vás ve jménu trojitého klenotu, Buddhy, dhammy a sanghy. (str. 31)

Příběh není vystavěn jen na dvou hlavních hrdinech. Jsou tu i další postavy. Mayina asistentka Anett, která miluje buddhismus a jógu. Práce ji neuspokojuje, hledá tedy jinou alternativu. Pak je tu paní Korbánková, sousedka. Vlastní řeznictví a má manžela. Po jeho boku je však nevýrazná šedá myš. Na rohu ulice sedává bezdomovec Rohák, který nemluví a nic si nepamatuje kvůli ztrátě paměti. A v neposlední řadě je tu také mafián a boss Gerhard Schröder alias Kancléř, který má pod palcem všechny a všechno. A další a další postavy, jejicžh životy se vzájemně propletou.

Kniha pro mě nebyla ten pravý šálek kávy. Očekávala jsem veselejší příběh plný humoru a vtipných situací. Namísto toho na mě Dieter Bednarz vyvalil filozofii buddhismu. Neříkám, že to bylo špatné. Buddhistické myšlenky jsou hluboké a stojí za to, aby se o nich více přemýšlelo. Některé z nich se často opakovaly, takže se vám mohly vštípit do paměti.

Náhody neexistují.

Styl psaní nebyl tak svižný. Sice se dobře četl, ale plynulost děje byla pomalá a já se do příběhu nemohla pořádně ponořit. I postavy mi byly cizí, nedokázala jsem se do jejich pocitů vcítit a nechaly mě chladnou. Jediný, kdo mi byl z celé skupiny nejvíc sympatický, byl Siri. Měl v sobě nějaké kouzlo, autoritu, charisma a hlavně ovládal sílu slova. Jeho karma vyloženě zářila a nebylo to jen oranžovým hábitem. Myslím si, že by takového člověka, který je studnicí moudrosti a laskavých slov, potřeboval každý z nás.

Příběh je o nalezení vlastního já a hledání cesty. Je o tom, aby si člověk uvědomil, že všechno, co se děje, se děje s nějakým úmyslem. Čtenář se zde setká i se smrtí. Smrt tu není brána jako něco strašného, ale jen jako další cesta.

Mnich Siri vedl se svým Buddhou rozhovory. Odrážely se v nich jeho vnitřní pocity. Líbilo se mi, že Siri sice Buddhu miloval, ale dokázal se mu vzepřít a prosadit svůj názor. Proč trvat jenom na jedné variantě, když jich existuje několik?

Komu bych mohla knihu doporučit? Určitě těm čtenářům, kterým je buddhismus blízký a také těm, kterým Buddha moc neříká. Tady se totiž seznámí s jeho životními moudry.

Komentáře (0)

kniha Mimoevropan v Evropě recenze