Ti, co nedoletěli

recenze

Kosmonauti nula: Ti co nedoletěli (2017) / MartinaF
Ti, co nedoletěli
Naučnou literaturu a literaturu faktu příliš nečtu. Přesto si říkám, že je občas potřeba vyjít ze své komfortní zóny. Do rukou se mi tak dostala kniha, která se týká kosmonautiky, pro mě úplně neznámé oblasti. Autor pracoval v Českém rozhlasu a díky svým znalostem v tomto oboru a vydáním knih s podobnou tématikou, vznikl titul, který si jistě zaslouží nejednu čtenářskou pozornost.

Kniha je rozdělená do čtyř částí. Ta první se věnuje kosmonautům ze Sovětského svazu. Autor nejprve zmiňuje fámy, které se světem šířily o tom, že Jurij Gagarin nebyl první ve vesmíru. Jsou to přízraky, které si vybájili novináři, aby způsobili senzaci. A i když se jednalo v těchto historkách o skutečné osoby, kteří měli ke kosmonautice hodně blízko, nikdy ve vesmíru nebyli. Ale co když to bylo nakonec jinak? Co když Sověti měli supertajný kosmický výzkum?

Druhá část se věnuje zapomenutým americkým astronautům před Neilem Armstrongem. Autor také dává do povědomí čtenářům i jména těch, kteří byli na seznamu jako případní náhradníci. Ale nebyli to jen náhradníci, autor se poctivě věnuje všem z elitní skupiny. Zmiňuje jejich životopisy, ale i osud, který byl občas hodně tragický.

Je ve vesmíru! Poprvé v historii překračuje pilot okřídleného stroje magickou hranici 100 kilometrů, oficiálně stanovenou Mezinárodní leteckou federací FAI za hranici zemské atmosféry a vesmíru. Je ve stavu beztíže. "O, můj Bože!" vydechne. "Ano? Koho z náš voláš?" odpovídá žertem letová kontrola. (Str. 35)

Ve třetí části autor hovoří o kosmonautech nula. Kužel se opět vrací do Sovětského svazu, kde i tam probíhal výběr těch nejlepších pro let do vesmíru. Věděli jste, že se rozhodovalo mezi Gagarinem a ve finále mezi dalšími kandidáty?

V poslední části se autor zabývá nejen věčnými náhradníky, ale také boji o kosmické křeslo mezi vojáky a civilisty. Epilog byl věnován československým kosmonautům, především Vladimíru Remkovi a Oldřichu Pelčákovi. Čemu však mohl také autor věnovat více pozornosti, byly ženy ve vesmíru. I ony musely projít náročným výcvikem a určitě i mezi nimi byl konkurenční boj.

Jednotlivé kapitoly jsou přehledně uspořádané. Pokud si libujete ve jménech, tady si jich užijete velkého množství, především těch sovětských. Autor vás také seznámí se stroji, se kterými se létalo do vesmíru, či s názvy raket. Co jsem ocenila, byly fotografie těch, o kterých se v knize mluví, těch, na které by neměl svět zapomenout. Byly to fotografie nejen z oficiálních, ale i ze soukromých archivů či repro fotografie z filmů.

Při čtení osudů jsem měla úctu před těmi, kteří dobrovolně šli do testování. A nebyly to jen tak ledajaké testy - byly fyzicky i psychicky náročné, například výdrž v barokomoře, přetížení, katapultáže či velké výkyvy teplot. Není divu, že někteří skončili v invalidním důchodu, někteří zde svůj život ztratili.

Koncept knihy se mi zamlouval. Bylo to něco jiného, než jsem doposud četla a dozvěděla jsem se z knihy spoustu nových informací nejen o kosmonautice, ale také o zákulisí toho všeho. Normální člověk do vědy nevidí a je dobře, že Stanislav Kužel čtenářům laikům ukázal, jak probíhaly přípravy na opravdové kosmické lety.

Kniha je napsána čtivým způsobem. Čtenář si musí chvíli zvykat na některé autorovy zvláštnosti. Například výraz "léta". Není to špatně, ale léta ve mně evokují prázdniny a teplo. V tomto případě měl však autor na mysli roky.

Co mi však na knize neskutečně vadilo, byly chyby. Překlepy, gramatické chyby, záměna y za i, špatný slovosled a další. Chápu, že ti, co jsou odpovědní za korekci, jsou jenom lidé, ale tolik chyb v jedné knize jsem opravdu dlouho nezažila a trochu to kazilo dojem z celé jinak velmi dobře napsané knihy.

Navzdory chybám můžu knihu doporučit. Titul není jenom o strohých faktech, ale je zde přidaná hodnota v podobě životopisů známých i neznámých jmen a těch, co se podíleli na tom, aby se Gagarin a ti ostatní mohli podívat do vesmíru.

Komentáře (0)

kniha Kosmonauti nula: Ti co nedoletěli recenze