Tereza, jedině Tereza

recenze

Myslíte si, že je klasická literatura nudná, nezajímavá a nesrozumitelná? Unavují vás nudné popisy scenérií nebo třeba pařížské kanalizace (nic proti Victore Hugo)? Tak to jste asi nečetli Terezu Raquinovou od Émile Zoly. Brilantní naturalistický román o touze, chtivosti a zločinu, jehož následky hrdiny provází po celý zbytek života. Vraždou to teprve začíná.

Jednoho dne u vdovy Raquinové zaklepe její bratr. Zemřela mu žena a on sám není schopný se postarat o jejich dceru Terezu. Nechá ji vdově a ta se o ní stará skoro jako o vlastní. Paní Raquinová má svého vlastního syna, neduživého a věčně marodného Camilla. Tereza byla vždycky energická, plná života a síly, avšak aby si vedle ní Camille nepřipadal méněcenný, chová se paní Raquinová i k Tereze jako k neduživé a věčně nemocné. Musí ležet v posteli stejně jako Camille, brát stejné léky a chovat se jako tichý a poslušný pacient. To však jen přiživuje Terezinu vnitřní sílu a vášeň. Navenek klidná, tichá a poslušná Tereza se ve vlastních myšlenkách a představách mění v oheň, který spaluje veškerou nudu a šeď jejího života. Je jen logickým postupem, že se paní Raquinová rozhodne své dvě milované hodné ovečky svázat dohromady svazkem manželským. Pro Terezu se nic nemění, dál žije po boku Camilla jako slaměná panenka. Žije si ve svých představách a snech.

A pak se na pravidelném čtvrtečním setkání objeví statný Laurent, Camillův známý. Tereza konečně poznává opravdového přitažlivého muže. Laurent pro ni představuje všechno, co jí v životě dosud chybělo. Laurent zase vidí dokonalou příležitost užít si s milenkou a možný zisk peněz. Začínají se potají scházet. V Tereze se projevují veškeré skryté fyzické touhy a vášeň a Laurent je zprvu překvapený, co se v tiché Tereze skrývá, avšak Tereza ho brzy svou vášní doslova rozpálí. Ach, jak by to bylo krásné, kdyby nad nimi stále nevisela hrozba odhalení. Při dalším vášnivém setkání padne nápad, zdá se, že jen tak lehce proletí kolem, že je to jen povzdech, avšak jednou vyřčené, už navždy zůstane ležet v jejich hlavách. „Kdyby můj muž umřel,” řekla Tereza. Tato věta spustí události, které už nejdou vzít zpět. Z Camilla se stane utopenec a Tereza s Laurentem si už navždy ponesou svůj podíl viny. Myslíte si, že smrtí vše končí? Kdepak. Camille je stále s nimi, visí jim nad hlavami, leží s nimi v jedné posteli a to, co se kdysi zdálo být láskou, je teď těžkým okovem a bolestnou připomínkou krutého činu...

Tereza Raquinová je román, ve kterém nenajdete příliš mnoho dialogů a květnatých vět a přesto, nebo právě proto, vás může dokonale pohltit. Stručné, jasné, syrové věty vás pohání dál a dál, potřebujete vědět všechno, co postavy dělají, jak jednají a hlavně proč tak jednají. Autor se nepouští do žádného rozboru citů, nehodnotí, nesoudí, předkládá realitu, odhaluje zkaženost duše až do morku kostí. Předkládá to dobré i to špatné, obnažuje postavy, svléká je do naha. Představuje postavy skoro jako zvířata, jež jednají pudově a reagují na podněty svého okolí.

Kniha je psaná v er formě a jazyk je na svou dobu velmi dobře srozumitelný. Je strohý a přitom zvládá popsat vše podstatné. Jediné malé mínus vidím v tom, že je někdy styl tak stručný, až Zolovi nezbývá, než některá slova opakovat stále dokola. Možná je to spíš pro to, abychom si je dobře zapamatovali, aby nám pronikly do povědomí a rezonovaly tak dlouho, dokud si neuvědomíme, jak moc se nás týkají.

Zola byl v době napsání tohoto příběhu kritiky odsuzován, nejspíš proto, že nazývá věci pravými jmény a ukazuje lidi takové jaké jsou bez příkras a planých slov. Soudobí kritici se v něm mohli sami dobře vidět. A vidět by se v něm mohli i leckteří lidé v dnešní době. Znuděné paničky vydržované bohatými manželi, manželé svádějící ostré rozvodové bitvy, na tom všem se dá dobře ukázat, jak moc jsme ovládáni pudy.

Tereza Raquinová vyniká především dokonalým popisem lidské zkaženosti a chování lidí, kteří jsou v prvé řadě ovlivňováni pudy, výchovou a svým okolím. Je vidět detailní popis vývoje postav i jejich jednání. Jak se říká: na každou svini se vaří voda a Émile nám ukázal, že naše činy nikdy nezůstanou bez odezvy.

Komentáře (0)