Tenkrát ve starověku
recenze
Tajemství papyrů (1972) / michaelch
O životě ve starém Řecku a Římě máme představu především ze školních lavic, často však omezenou na data, události a významné osobnosti. Životy prostých lidí jsou však na hony vzdáleny těmto faktografickým údajům. Kniha Tajemství papyru z edice Antická knihovna nám tak dává unikátní možnost nahlédnout do života plebejců, do jejich každodenních radostí i starostí.
Výběr korespondence, mnohdy celých dopisů, jindy pouze fragmentů, v překladu Čestmíra Vránka nám poskytuje zcela odlišný pohled na život ve starověku, než jaký nabízí životy velikánů typu Gaia Julia Caesara, Senecy či Platóna. Pohled na míle vzdálený eposům Aeneis nebo Ilias. Prostý Říman, Řek či příslušník jiného národa obývající Středozemí řeší jiné strasti a raduje se z jiných maličkostí. Velikým překvapením je poté fakt, že život se ani po dvou tisíciletích takřka nezměnil a píše stále stejné příběhy. Takový student píšící domů a prosící o finanční příspěvek je aktuální i dnes a patrně bude i za další milénium („A nakonec: mami, pošli mi stravné na měsíc, ale hodně brzo!“). Souboje o dědictví či stesk nad špatnou úrodou jsou také realitou dnešních dnů. Unikátnost těchto zachovaných dopisů potvrzují i některé z nich, jenž popisují každodenní fungování státní správy. Jednou z největších zajímavostí je pak první dochovaná manželská smlouva nebo ukázka žádosti o rozvod. Pro dnešního člověka je obtížně uchopitelný dopis s vypsanou odměnou na uprchlé otroky, který se vyznačuje velkou mírou popisu uprchlých. Popisnost v oblasti odlišností a odchylek od normálního fyzického stavu jsou korespondence posety hojnou měrou, neboť také plnily rozpoznávací funkci. Třeba takovou jizvu na palci nemá jen tak někdo.
Tajemství papyru jsou bezesporu zajímavou sbírkou korespondence starověkého světa, která je snadno stravitelná i pro lidi, jimž není latina a stará řečtina denním chlebem. Jejich nevýhodou je neúplnost některých textů (za co nemůže autor, ale zub času) a nezáživnost některých dopisů, což lze u některých přičíst na vrub strohému úřednickému stylu psaní, u jiných pak všedností každodenního života. Avšak role knihy jako sondy do života starověkého člověka je natolik výrazná, že jí všechny nedostatky rádi odpustíte.
