Tenisová Pretty Woman

recenze

Bez pravidel (2016) / Channach

„Zůstaneš věrná sama sobě jako slušnej a spořádanej člověk, ale budeš se prezentovat jako bojovnice. Jako tvrdá bojovnice. Právě ses zotavila ze zničujícího zranění, takže si myslím, že nám na to veřejnost skočí. Princezna bojovnice je přesně to, co chtějí.“

Viděla jsem film Ďábel nosí Pradu, ale úplně odvařená jsem z něj nebyla. Anotace Bez pravidel mě však přesvědčila, abych si knížku přečetla. A zatraceně dobře jsem udělala. Četla se jako pohádka o Popelce, po jejíž skončení mi zůstal na rtech připitomělý úsměv, kterého jsem si všimla až u zrcadla. Připomnělo mi to stav podobný, rané zamilovanosti. A dostala jsem chuť přečíst si Ďábel nosí Pradu!

Proč? Protože Bez pravidel je skvělá kniha o dívce, která dokáže zatnout zuby a tvrdě makat, aby dosáhla toho, po čem touží. Ale úspěch se, ani po létech tvrdé dřiny a odříkání, nerodí pouze na kurtu. Musí se naučit věřit sama sobě a pochopit psychologickou hru nejen hráček, ale i domnělých přátel. A pak si určit hranici, kam je schopna zajít. To, co by se měly naučit nejen dívky, ale i dospělé a zralé ženy.

Kniha poodhaluje roušku života tenisových celebrit. Já vím, že se jedná o fikci, ale minimálně tréninky, zápasový a pozápasový šum, život na cestách, ztráta soukromí a zároveň osamění, diety a nepřátelství mezi některými lidmi, se zakládají na pravdě. Lauren Weisberger má o tenise určitě dost nastudováno, protože tenisová sezona i jednotlivé grandslamové turnaje byly skvěle popsány. A při důležitých zápasech mi bilo srdce jako splašené! Bravo.

„Princezna bojovnice nenosí boty bez podpatků.“

Během čtení mě napadlo, že čtu vlastně takovou tenisovou Pretty Woman (viz Popelka), jejíž úvodní píseň mi zněla při přetváření image a převlíkání v uších a pobrukuju si ji doteď. Krásní, opálení a vypracovaní lidé, značková auta, oblečení, boty i doplňky, wellnes, luxusní hotely, restaurace a jachty… Kniha je jimi doslova nabitá.

Jednalo by se ale o prázdnou schránku, kdyby neobsahovala také záležitosti srdeční. Milostný život (sebestředný ha*zl), sourozenecká láska (a bratrovo velké tajemství), přátelství stará a nová se snoubí s bolestí po ztrátě matky, která odešla před více než desetiletím, ale čas nic nemění na prázdnotě, pocitu nespravedlnosti a smutku. Kdo si to prožil, rozumí. Velice mě proto zasáhl Charliin dojemný vztah s otcem. Čestným a rovným člověkem, který zůstal na výchovu dcery sám. Dokonce jsem si z knihy odnesla několik rad do budoucna, až bude dcerka v pubertě. Pamatujte si, že dívkám v tomto věku máme chválit především charakterové vlastnosti a zdůrazňovat, že je milujeme takové, jaké jsou.

Pokud bych měla něco vytknout, byly by to přechody mezi kapitolami, které mě ze začátku mátly. I díky tomu, že díky překlepu skáčeme z roku 2015 do 2016 a zpět a musela jsem se kvůli tomu vracet, abych skutečně pochopila, co se děje. A pak ještě malý překlep ve Wimbledonu, kdy je stav 15:10 (ten neexistuje) a pak 30:0. Ale to jsou překlepy a není to nic, co by se nedalo v dotisku opravit. :-)

Čtení knížky Bez pravidel jsem si náležitě užila. Doporučuji k přečtení všem ženám bez rozdílu. Mužům doporučuji, aby ho ženám pořídili pod stromeček. A buďte si jisti, že máte u sebe filmy Pretty Woman a Wimbledon, protože se vám na ně bude chtít tutově dívat.

Komentáře (5)

Přidat komentář

---