Temnota se blíží

recenze

Zatím jsem, co se týče Warhammeru, četl pouze knihy od Kinga. Všechny mě víceméně bavily (jinak bych je ani nečetl), ale byly prostě průměrné. Až moc se v nich jede po zajetých kolejích a schema zůstává stejné, ať čtete o Felixovi, či Ragnarovi. Zde jsem měl tu čest, setkat se s jiným vývojem událostí, kde zlo a dobro není tak čitelné. Postavy se vyvíjí a není jim předem dáno, jak skončí. Samozřejmě čtenář vytuší, ale skvělé je, že není vše černobílé. Nejdůležitější postavy jsou zde - Kurt, který je rytířem u Osterknechtů, tělesných strážců hraběte a je to samozřejmě skvělý bojovník. Je zamilován do další důležité postavy,kterou je - Ursula. Jde o zbožnou dívku, která se potácela od města k městu, až se nakonec usadila v Badenhofu. Nikde jí nebylo dopřáno, aby mohla zůstat. Badenhof sice nebyl vyjímkou, ale našlo se tu jedno místo, kde jí nikdo nemohl vyhnat a tím se stal chrám, uctívající boha Sigmara (to je ten týpek s kladivem). Třetí osobou, která hraje v příběhu klíčovou roli, je Sigmarův templář, známý jako lovec čarodějnic - Marius van Diesl. A to bych už nerozváděl, abych příliš neprozrazoval. Na závěr bych chtěl jen podotknout, že mě trochu mrzí, že se příběh nerozvíjel pozvolna, jako v první polovině, kdy doslova dýchal atmosférou \"zkaženého\" města. Autor totiž zabředl do schema, o němž jsem psal na začátku. Nejde o špatný krok, když jde o Warhammer, ale já bych to viděl trošku jinak.

Komentáře (0)